Thomas Kulidakis: Pokles počtu běženců migrační hysterii v EU nevyřeší

Ale i necelých 120 tisíc migrantů je stále více než dost. Minimálně v rámci zemí Evropské unie, v nichž ještě stále doznívá vyhrocená atmosféra největšího náporu nelegální migrace z let 2015 a 2016.

Jiří Pehe: Proč je odmítnutí globálního paktu o migraci chyba

Vláda rozhodla, že se Česká republika nepřipojí ke globálnímu paktu o migraci, který se chystá přijmout více než 190 zemí celého světa v Maroku na začátku prosince.

S jistotou lze očekávat, že část veřejnosti a politiků bude argumentovat celkovým snížením počtu příchozích. Hlas rozumu by se mohl pozastavit, jak je možné, že v půlmiliardové Evropské unii může tak málo lidí budit takové vášně.

Při organizované odpovědi kombinované se spravedlivým rozdělením odpovědnosti by se přece členské státy měly být schopny o běžence postarat. Ubytovat je na nezbytně nutnou dobu, vyřídit azylové žádosti, lidi s přiznaným azylem přijmout a integrovat, zbytek vrátit do zemí původu.

K takovému vývoji ale nedošlo a ze statistiky Frontexu lze usoudit, že ani nedojde. Byť je totiž šance, že se do Evropské unie letos dostane nejméně lidí od roku 2013, stále dochází k nerovnoměrnému zatížení jen některých zemí.

Stabilita celé Evropy

Jmenovitě se tradičně jedná o země na Balkáně a v okolí Středozemního moře. Konkrétně do Řecka přišlo oproti minulému roku skoro o 40 procent více lidí, kteří se přidali k dosavadním zhruba 60 tisícům běženců na pevnině a přeplněných ostrovech.

Migrace potřebuje pravidla. Odmítnutím paktu OSN jsme problém odložili, věří poslanec Peksa (Piráti)

Česká vláda odmítla Globální pakt OSN o migraci. Na podobě migrační dohody se přitom letos v červenci shodly všechny členské země OSN kromě USA. Shoda ale nevydržela dlouho a od dokumentu postupně daly ruce pryč Maďarsko a Rakousko, které v něm spatřují ohrožení svých bezpečnostních zájmů a suverenity. Kritika se začala ozývat také z Německa, Polska a dalších zemí, včetně České republiky.

Část z nich se pokouší dostat dále přes Balkán, kde jejich počet narůstá. Po částečném uzavření původní cesty přes Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii a Srbsko do Maďarska putují přes Albánii, Černou horu, Srbsko a Bosnu a Hercegovinu směrem k chorvatským a maďarským unijním hranicím.

Zatímco v Řecku Evropská unie vynaložila už přes miliardu a půl eur na jejich ubytování, v ostatních notně chudších a neunijních zemích je čeká krutá zima. Tím se zvyšuje tlak na Chorvatsko, které čelí obvinění z násilí vůči běžencům.

Dvojnásobný počet běženců oproti loňskému roku zaznamenalo také Španělsko a migrující lidé stále přicházejí do Itálie i přes drakonickou politiku nové vlády v režii ministra vnitra Mattea Salviniho.

Lukáš Jelínek: Přestala být migrace lidským právem?

Za Andreje Babiše by si praotec Čech ani neškrtl. Žádné rozhlížení z Řípu, žádné usazování se v zemi mlékem a strdím oplývající. Hlavně však žádné přesuny.

Zajímavé na celé situaci je, že zatímco přes Balkán ještě stále putuje poměrně vysoký počet uprchlíků ze zemí typu Afghánistán nebo Sýrie, v případě Itálie a Španělska se zvyšuje počet běženců, u kterých lze předpokládat spíše ekonomické pohnutky. Každopádně se ale o ekonomické migranty i uprchlíky před válkou a útlakem bude potřeba postarat.

Dokud ale i nadále bude žádosti běženců vyřizovat pouze koalice ochotných, štěpení Evropské unie bude pokračovat. Státy přijímající budou poukazovat na údajnou nesolidaritu České republiky, Maďarska a Polska. Ty se budou hájit, že jim nemá kdo co diktovat a diskuse bude opět připomínat dialog hluchých.

Zároveň s tlakem porostou odstředivé tendence, protože své voliče požadující solidaritu mají politici v zemích běžence sdílejících, tvrdé odmítání požadují voliči v zemích odmítajících.

Thomas Kulidakis|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Navíc téma nelegální migrace a neschopnosti unijních zemí jednat v souladu má ještě jeden vliv na domácí politiku v unijních zemích. Vždy je k dispozici vnější hrozba. Hrozba nespolupracujícího nebo diktujícího státu, za níž se dá sjednotit lid, zatímco jiná důležitá témata stojí stranou.

Je to opravdu až na hranici uvěřitelnosti, že pouhý zlomek celkové populace Evropské unie se dokáže stát hybatelem dění, vyhrávat nebo prohrávat volby a štěpit projekt evropského sjednocení. Bez společného řešení to tak zůstane a v sázce je stabilita celé Evropy.