Thomas Kulidakis: Může Velká Británie zůstat v EU bez ponížení?

Voliči v průzkumech veřejného mínění dávají najevo, že znovu by už pro odchod z Evropské unie nehlasovali. Do hry se tak vrací nejen vystoupení bez dohody, ale také zrušení celého brexitu.

Jan Jůn: Brexit podepsán, ale hrozí další dva roky tvrdého vyjednávání

• Upravit
• Smazat

Dobře, dobře, „závazná a neměnitelná“ dohoda o odchodu Británie z Evropské unie byla na krátkém nedělním bruselském summitu podepsána a jak víme, nikdo to neoslavuje.

Politici ostatních členských zemí i představitelé unijních institucí už mnohokrát zopakovali, že si Spojené království aktivaci článku 50 Lisabonské smlouvy může rozmyslet. V unii tedy zůstat, pokud si tak bude přát.

Poslední kolo jednání o podmínkách rozluky ale ukázalo, že případná snaha o setrvání v evropském spolku by se Velké Británii mohla zkomplikovat. Zbývající sedmadvacítka postupovala s příkladnou jednotou, takže se jí při vyjednávání podařilo získat v podstatě vše, co si přála.

Jednota dala kontinentální Evropě oprávněný pocit převahy, který ale má také stinnou stránku. Některé členské státy, jako například Španělsko v otázce Gibraltaru a Francie nebo Dánsko v otázce rybolovu, neodolaly pokusu využít sílu celku pro své partikulární zájmy a nároky vůči Spojenému království.

Právní výklad platný obecně

Pokud by se tedy Velká Británie rozhodla požádat Evropskou unii o zrušení rozvodového článku 50 Lisabonské smlouvy, není jisté, že by se vyhnula ponížení a ústupkům. Musela by totiž zase žádat členské státy.

Filip Nerad: Mission impossible premiérky Mayové

• Upravit
• Smazat

Rozhovory mezi Evropskou unií a Británií o brexitu skončily. Tečku za nimi udělal v neděli mimořádný summit v Bruselu.

Nejjednodušší by pro Británii bylo, kdyby svůj odchod mohla zrušit jednostranně. Stejně, jako ho jednostranně vyhlásila. Problematické ale je, že článek upravující odchod člena z Evropské unie takovou situaci výslovně neřeší.

Nabízejí se tedy dva výklady. Podle Evropské komise i britské vlády je unilaterální odvolání záměru odejít z unie nemožné. Naopak podle autora článku 50, dlouholetého britského diplomata lorda Johna Kerra, možné je.

Nutno říci, že lord Kerr je dlouhodobý odpůrce brexitu a svou zemi si v evropském projektu sjednocení přeje. Na čí straně je pravda, to se ukáže u Evropského soudního dvora. Dnes má na základě skotské žádosti doplnit výklad rozvodového ustanovení Lisabonské smlouvy.

Jeho autor, zmiňovaný Lord Kerr, tvrdí, že se konkrétně při tvorbě rozvodové klauzule ptal, jestli má možnost jednostranného zrušení vystoupení z Evropské unie do svého díla zahrnout. Byl prý ústně ujištěn, že to není potřeba, protože pokud to prý není zakázané, automaticky se předpokládá, že členský stát svou žádost o vystoupení jednostranně stáhnout může.

Jan Klesla: Vysoká cena za brexit

• Upravit
• Smazat

Britský bulvární deník The Sun vyšel před dvěma lety na první straně s těžko přeložitelným titulkem See EU later. Něco jako uvidíme se později, milá Evropo.

Takové tvrzení je ovšem v rozporu s jinými Kerrovými slovy. V době odhlasování brexitu prohlásil, že ho nikdy nenapadlo, že článek 50 tvoří pro aplikování ve Velké Británii.

Možnost odchodu z Evropské unie byla prý zavedena pro případ, že by se třeba k moci v jednom z členských států dostal nějaký diktátorský režim. Ten by mohl chtít vystoupit například po odebrání hlasovacích práv. Nedávalo by tedy valný smysl, aby si to sám mohl rozmyslet bez souhlasu ostatních.

To ale není případ jedné z nejstarších demokracií světa, Velké Británie. Pro ni platí teze, že rozbít vztah je jednoduché, navázat nový složité, obnovit předchozí ztracenou důvěru nejtěžší.

Thomas Kulidakis|foto: Khalil Baalbaki

Pokud by si tedy brexit pod tlakem v době referenda neznámých okolností demokraticky rozmyslela, její pozici by usnadnil výnos Evropského soudního dvora, že v Evropské unii může zůstat i bez dobrozdání ostatních. Každopádně ale musí být dodržený základní princip, že právní výklad musí být platný obecně a ne být upravený pro jednotlivé případy.