Thomas Kulidakis: Jak nedopadnout po podzimních volbách jako Bulharsko
Masové protivládní demonstrace vystřídaly v Bulharsku nejdříve jedny volby, vzápětí druhé, pak přišel jeden pokus sestavit vládu, potom druhý pokus sestavit vládu. Výsledek je – žádná vláda s mandátem voličů a pořádná politická krize k tomu. V těch posledních předčasných volbách vyhrálo nové politické hnutí zpěváka a baviče Slaviho Trifonova Je takový národ, respektive Jsou i takoví lidé.
Společně s dalšími dvěma protestními stranami se Trifonov svezl na nespokojenosti části lidu s dosavadními poměry v zemi.
Čtěte také
Demonstranti si stěžovali na údajnou neúnosnou korupci a brojili proti zavedeným politickým stranám. Protestní nové strany nespokojenost řádně vytěžily a umně přetavily ve volební zisk.
Ke všemu se přidalo i soupeření premiéra Bojka Borisova s prezidentem Rumenem Radevem, kteří na sobě nenechali nit suchou. To se projevilo už ve volbách prvních, které ještě Borisovův GERB vyhrál.
Po druhých volbách, ve kterých Trifonov vyhrál o dva hlasy před doposud vládnoucí stranou GERB Bojka Borisova, se zopakovala situace po volbách prvních. Naprostý politický pat. Trifonov navrhnul menšinovou vládu, podle něj plnou odborníků nezatížených minulostí, kterou mu ale nikdo nepodpořil.
Hodnotová zákopová válka
Protestní strany se totiž navzájem rozhádaly, protože po porážce společného nepřítele společný jmenovatel zmizel. Zatímco se předtím protestující shodli, koho a co nechtějí, po volbách se už neshodli, koho a co chtějí.
Zbyla jen hořkost veřejných výpadů a sarkastické bonmoty bývalého premiéra Borisova, podle nějž bylo volební heslo jeho strany vzpomínkou na budoucnost. Motto upozorňovalo, že jen s dosavadní vládou se zabrání chaosu.
Čtěte také
Mezitím, ve světle blížících se prezidentských voleb, které budou možná spojené s dalšími předčasnými parlamentními, se prezident Radev distancoval od Trifonova, který ale trvá na tom, že jeho strana stávajícího prezidenta nominuje coby kandidáta do prezidentského úřadu, ať už se to Radevovi líbí, nebo ne.
Takto v kostce lze shrnout vývoj, kterému sekundují ostatní tradiční politické strany – socialisté a strana turecké menšiny, které v dění hrají druhé housle hned vedle sboru dalších dvou menších protestních stran.
Dění v Bulharsku nápadně připomíná dění v České republice, kde si na nedostatek občanských protestů z různých částí politického spektra stěžovat nemůžeme.
Nechybí ani hluboké rozdělení společnosti, část občanstva s pocitem, že na ni bylo zapomenuto, že na prosperitu si nesáhne, varování před nástupem nových stran, hádky o to, kdo má větší a menší podíl na chybách minulosti, a tvrzení vlády, že jen ona zabrání chaosu nástupu klubka hadů z opozičních lavic. A to vše v zuřící kulturně hodnotové zákopové válce.
Oproti Bulharsku máme ale výhodu, že se politické strany nevyhýbají veřejných debatám, jako to dělal Trifonov. Převážná většina rádoby nových stran už má pěkně v parlamentu nebo státních službách odslouženo a rozdělená společnost může sice způsobit povolební pat, ovšem naši politici mají praxi v nacházení před volbami nemyslitelných řešení. Prostě je pak vysvětlují státním zájmem, zájmem občanů.
Nezbývá než doufat, že bulharská nezáviděníhodná situace není předzvěst naší budoucnosti.
Určitě by při rozhodování u hlasovacích uren pomohlo, kdyby strany kandidující v koalicích i mimo ně předem řekly, s kým si vládu umí, nebo neumí představit, zdali je jejich spojení jen čistě účelové, nebo vydrží – a toho všeho se pak zápasníci o hlasy voličů drželi.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
