Thomas Kulidakis: Host do domu, Bůh do domu
Chování k bližnímu svému a návod, jak odlišit zlé od dobrého, je předmětem náboženství i filosofie. Naprostá většina velkých světových náboženství obsahuje takzvané Zlaté pravidlo. V různých obměnách zní: „Nečiň jiným, co nechceš, aby činili tobě.“
Obdobně se také vyjadřuje láska k vědění neboli filosofie. Už od dob antického Řecka nacházíme obdobu Zlatého pravidla v různých podobách. Jeden ze Sedmi mudrců archaické doby Pittakos z Mytilény prohlásil: „To, co vyčítáš svému bližnímu, sám mu nedělej.“ Navázal na něj i pozdější filosof Sokrates. „Nečiň jiným, co by tě zlobilo, kdyby učinili tobě,“ nabádal své spoluobčany.
Ve starověké Číně také státník a filosof Konfucius prohlásil: „Nedělej druhým, co nechceš, aby dělali tobě.“ Vše se následně snažil dovést k dokonalosti v době nám historicky bližší filosof Immanuel Kant v podobě svého kategorického imperativu.
Incident na Slovensku
Pokračovat bych mohl dále, odvádělo by mě to však od důvodu, proč obsáhlý úvod zmiňuji. Na východ od hranic České republiky, na Slovensku, se odehrála nemilá událost. Majitel penzionu odmítl ubytovat turecké studenty, protože jsou Turci. Prý z bezpečnostních důvodů.
Později to rozvedl následovně: „Z bezpečnostních důvodů v hotelu neubytováváme lidi z Turecka a arabských zemí. Rezervaci nepřijímáme. Omlouváme se.“ Nemilé faux pas o to větší, že studovali na našem kontinentu v rámci programu Evropské unie Erasmus plus. Jeho cílem je sbližovat lidské bytosti, národy a kultury vzájemným poznáváním.
Kdyby se jednalo o ojedinělý případ, nebylo by potřeba dále jej rozvíjet. Na majitele ubytovacího zařízení se už nyní sesypala pohroma v podobě nesouhlasu slovenského svazu hotelů a restaurací, občanů i státní moci. A prý je mu to líto. Jenže i dříve se odehrály různé incidenty a nejen na Slovensku. Podle toho, co zrovna hýbalo veřejným míněním.
Politika do mezilidských vztahů nepatří
Vše vyvěrá z toho, že lidé nepamatují na Zlaté pravidlo a poučky filosofů. Ty je potřeba aplikovat nejen v mezilidských vztazích, ale také v politice. Tak například: politika do mezilidských vztahů nepatří. Je možné, že někdo nesouhlasí s politikou toho či onoho státu, jeho občané ale zpravidla za momentální počiny své vlády nemohou.
Je také možné, že se někdo obává hrozby teroristického nebo jiného útoku. Vzhledem k tomu, že zločince na první pohled rozeznat často nelze a mnoho pachatelů násilí i terorismu má státní občanství země, ve které útočí, musel by se daný jedinec izolovat na samotě. Znamení hysterie doby, která se vymkla z kloubů, myslím si.
Jak však napsali Jacques Bergier a Louis Pauwels ve své knize Jitro Kouzelníků: „I skličující doba je hodna úcty, neboť je dílem nikoli lidí, ale lidstva, tedy tvořivé přírody, která může být krutá, ale není nikdy nesmyslná. Jestliže je doba, ve které žijeme, krutá, máme o to větší povinnost ji milovat, pronikat ji svou láskou, až odsuneme těžké masy hmoty, která nám skrývá světlo zářící na druhé straně.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
