Thomas Kulidakis: Geopolitické vakcínové píárko EU, Velké Británie, Ruska a kosovské odmítnutí vakcín ze Srbska

Odmítnutí vakcín, ještě k tomu zdarma, je přitom v dnešní době skutečně ojedinělý úkaz. Obzvláště v Evropě, v níž jsou v podstatě jen tři země, které mají oproti jiným dost vakcín. Ani jedna není v Evropské unii, společné ale mají, že se všechny nacházejí na její geografické periferii. Jsou jimi Rusko, Srbsko a Velká Británie.

Čtěte také

Luboš Palata: Očkování Sputnikem až po povolení Evropské lékové agentury. A i pak jen dobrovolně

Všechny dokáží vzácný artikl patřičně využít pro své zájmy. Velké Británii se podařilo předběhnout Evropskou unii ve schvalování vakcín západní provenience, které si Brusel pro své členy sice předplatil, ale moc jich nedostal. Následoval spor s výrobci, britská AstraZeneca se ocitla uprostřed politické bouře a unijní exekutiva nakonec udělala diplomatický přešlap s irskou hranicí. Celé to skončilo blamáží. Říct horší pro Brusel než Londýn by byl přílišný eufemismus.

Rusku se podařilo vytěžit maximum ze své vakcíny Sputnik V, která podle mezinárodního odborného časopisu Lancet ve třetí fázi klinických testů prokázala vynikající vlastnosti a skoro 92procentní účinnost. Moskva se teď může radovat z prozření unijních členských států v čele s Německem, Francií a Španělskem, které podle svých slov hodlají upřednostnit zdraví před politikou. Slovy německé vlády řečeno, když je vakcína účinná, je jedno, odkud je.

Opět, bruselská centrála má proč se červenat, obzvláště ve světle partyzánské akce maďarské.

Kosovské volby a pomoc ze Srbska

Případ Srbska celý načrtnutý obraz dobarvil, nikoliv však pastelovými zářivými barvami. Bělehrad předpověděl, že program Covax i slíbená pomoc Unie se zpozdí, a tak si pořídil pro jistotu vakcíny tři. Západní od společností Pfizer/BioNTech, čínský Sinopharm a v neposlední řadě ruský Sputnik V.

Čtěte také

Thomas Kulidakis: Srbsko-maďarská cesta pořízení vakcín i z Číny a Ruska stojí za zvážení i u nás

Ten hodlá vyrábět, Rusko mu s tím prý pomůže a na nějaké ty peníze prezident Aleksandar Vučić hledět nehodlá. Není se co divit, protože investice do výroby vakcíny na vlastním území s použitím cizí licence může být stěží špatná.

Jelikož sousední země na západním Balkáně nemají vakcíny vůbec žádné, krok k dobrému mezinárodně politickému PR se sám nabízel. Hřích by byl ho nevyužít. A tak Srbsko nabídlo vakcíny sousedům a poslalo dávky také do Kosova, jehož sever pořád obývá srbská menšina. Kosovo se namíchlo, zahájilo vyšetřování, odrazilo následné demonstrace zdravotníků a promluvilo o porušení mezinárodního práva.

Z hlediska běžného vnímání je ale zřejmé, že svůj boj se srbskou diplomacií zase jednou prohrálo. Evropská unie mu slíbila, že prvních sto tisíc dávek dostane prostřednictvím programu Covax v první půlce roku. Sousední Srbsko jich má mít do března šest až sedm milionů. V Kosovu budou volby a přijmout pomoc Srbska by tamním politikům albánského původu neprospělo. Srbsko sice posláním vakcín bez informování Prištiny jasně dalo najevo, co si o Kosovu myslí, ale vakcína je vakcína. Navíc, Kosovo stejně neuznává ani pět států Evropské unie.

Thomas Kulidakis|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Ostatní země západního Balkánu mají o vakcínovou srbskou pomoc zájem. Státy v unijním sousedství totiž dostanou od Unie 70 milionů eur na vakcíny z programu Covax, ale zatím není co kupovat.

Z geopolitického hlediska je ovšem nejzásadnější jiná věc. Srbsko, disponující vakcínami, dalo příčinu státům unijním i neunijním k opětovnému přemýšlení, zdali srbské politické vedení nemá pravdu, když říká, že za jeho vakcínovým dostatkem je důsledná mezinárodní politika více azimutů po vzoru bývalé Jugoslávie.

Autor je komentátor Českého rozhlasu