Jedna věc se americkému prezidentovi musí nechat. Jeho zahraniční politika je natolik dobrá, že dokázala dát dohromady země, které se společně od pádu železné opony na ničem skutečně důležitém z hlediska mezinárodní politiky shodnout nedokázaly.
Čína, Francie, Německo, Rusko a Velká Británie se díky jednostrannému vypovězení jaderné dohody s Íránem snaží, seč mohou, aby ujednání udržely. Novum nespočívá jen ve faktu, že mají stejný záměr. Ten ostatně minimálně v úrovni deklaratorní mají v lecčems. Včetně potřeby světového míru. Ovšem tentokrát se snaží spolupracovat také v rovině činů.
Za promarněnou příležitost a smutný okamžik v historii označil americký prezident Donald Trump zrušení summitu se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem, který se měl konat 12. června v Singapuru.
Při své nedávné návštěvě Ruska soulad v otázce Teheránu potvrdila německá kancléřka Merkelová, která své mínění pro jistotu zopakovala také teď v Číně. Své k tomu řekl také francouzský prezident Macron, a to naposledy v Petrohradě při schůzce s ruským protějškem Vladimirem Putinem. Frenetická aktivita evropských státníků nemá ale jen dimenzi spolupráce v souvislosti s Íránem.
Obě části evropského motoru si totiž libovaly, že spolupráce s Čínou i Ruskem narůstá. A plánují v tom pokračovat. Oba státníci přitom jednali pragmaticky a sebevědomě, bez zbytečné podlézavosti.
To znamená, že Macron i Merkelová zmínili otázku lidských práv, disidentů v Rusku i Číně, ale zároveň jednali o hospodářsky a politicky výhodné spolupráci. Šéfka berlínské vlády tak může mít svůj vysněný plynovod Nord Stream 2 pod Baltským mořem. Zároveň si zachovala tvář, když trvala na udržení části tranzitu vzácné suroviny přes Ukrajinu.
Německá kancléřka Angela Merkelová pobývá v těchto dnech v Čínské lidové republice. Je to již její jedenáctá návštěva od chvíle, kdy stanula v roce 2005 poprvé v čele německé vlády.
Prezident Macron se kromě příslibu prohloubení spolupráce dočkal v Rusku toho, čeho si Francouzi tradičně cení nejvíce. Uctivého chování a respektu jako k zemi, o níž si nikdo otevřeně nedovolí říci pravdu. A to, že její mocenská sláva už dávno není, co bývala. Vím o čem mluvím, neboť jsem při jednáních v Bruselu zažil mnohokrát, že pokud se měli Francouzi získat i pro něco, co jim moc nevonělo, vzdání úcty fungovalo spolehlivě.
Čínští představitelé se také snažili přesvědčit německou političku, že svou ekonomiku evropským, obzvláště německým firmám otevřou ještě více. A budou chránit a respektovat duševní vlastnictví.
Média otevřeně a diplomaté v kuloárech měli tedy potřebu položit a zodpovědět otázku, zdali si Evropa nehledá nové přátele místo v poslední době poněkud nespolehlivých Spojených států amerických.
Rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa zrušit setkání se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem je jen další vývoj rok trvajícího vztahu, který střídavě prochází etapami vřelého a chladného přístupu. Na svém serveru to píše časopis specializovaný na mezinárodní politiku Foreign Policy. Podle něj je potřeba zvážit šestici věcí týkajících se rozhodnutí šéfa americké administrativy.
Rozhodné popření na všech frontách vede logicky k zamyšlení nad tím, že kdyby na tom šprochu nebylo něco pravdy, nemuselo by se nic popírat. Ostatně je tomu tak správně. Donald Trump jednou možná odejde.
Ale lekce z jeho naprostého ignorování názoru Evropanů, zpochybňování NATO, vydírání v obchodě i bezpečnosti a věrolomnost v zahraničních ujednáních by měla být trvalá. A motivovat by měla nejen Německo a Francii, ale i další unijní státy k hledání alternativ.
Ideálně jako celá jednotná, sebevědomá Evropská unie, která se už teď v součtu vojenské síly a výkonu ekonomiky vyrovná i USA. Lepší příklad, že pomoci si v nouzi může jenom sama, než by ji pomáhaly snad USA s Donalde Trumpem, by se těžko hledal.
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
