Thomas Kulidakis: Bulharská stopa Vrbětic stojí za sledování, stejně jako jeden z ruských argumentů
Bulharsko se nakonec rozhodlo vyhostit jednoho ruského diplomata v souvislosti s podezřením, že se ruští občané – agenti mohli podílet na čtyřech explozích v muničních skladech a továrnách v průběhu deseti let. Není nijak překvapivé, že i v nich měl být zapletený obchodník se zbraněmi Emilijan Gebrev, stejně jako v případě Vrbětic.
Jeho firma nejdříve popřela, že by ve Vrběticích něco měla, pak samotný Gebrev v rozhovoru s New York Times připustil, že tam možná i něco mít mohl, dokonce že tam vlastně i něco měl. Podobně také v případě bulharské linky Gebrev prohlásil, že minimálně u dvou ze čtyř podezřelých výbuchů s nimi nic neměl společného. V našem prostředí bychom mohli říct, že nazval bulharské úřady čučkaři s nádavkem neschopných hlupáků.
Čtěte také
Končící bulharská ministryně zahraničí požádala Rusko o součinnost, tedy spolupráci při vyšetřování. Se slovy, že její země si upřímně a vřele přeje mít co nejlepší vztahy s Moskvou, ozřejmila, že jistě i v zájmu Kremlu je vyjasnit všechny okolnosti čtyř případů, které spojuje především časová shoda přítomnosti čtyř Rusů na bulharském území v předmětné době. Tedy jednou v roce 2011, dvakrát na jaře 2015 a jednou v roce 2020.
Na tomto místě je vhodné zmínit, že k výbuchům různých zařízení produkujících či skladujících nebo upravujících vojenský materiál v Bulharsku docházelo průběžně. I před rokem 2011, i po něm, přičemž například největší exploze v Gornim Lomu zahrnutá není. Exploze, při které tam na začátku října 2014 zemřelo patnáct lidí, byla podle vyšetřovatelů i tehdejšího prezidenta způsobena naprosto flagrantním porušením bezpečnostních norem a pravidel pro nakládání s výbušninami.
Kdo jsou cíloví zákazníci
Čtěte také
Ruská reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Kromě klasických řečnických výpadů o nesamostatné politice určované kampaní Západu, nepřípustné zpupnosti bývalých satelitů apod. zazněla i jedna logická námitka, na kterou bychom neměli zapomínat ani v České republice. Podle ruského ministra zahraničí by bylo záhodno, aby nejen české a bulharské úřady vyšetřily, kdo a za jakých podmínek v případě soukromých osob mohl skladovat zbraně, případně je upravovat a expedovat, a hlavně kam.
Případ Vrbětice i bulharská stopa nám skýtají možnost vyšetřit celý případ na dřeň, do samotné hloubky. Tedy za jakých podmínek se zbraně vyvážejí, vyrábějí, kdo jsou cíloví zákazníci, v jakých konfliktech se s nimi zabíjí, jak se vydávají licence a jestli nynější kladní hrdinové v boji s Ruskem nejsou nebo nebyli třeba i záporáci. Přílišné soustředění jen na jednu, mezinárodní, větev kauzy je nepřípadné.
Musíme nejen chtít důkladné vyšetření všech okolností, ale být také smíření, že výsledky se nám nemusí líbit. Vzpomeňme jen na obvinění kupříkladu z roku 2015, že některé české firmy vyvážely zbraně na Ukrajinu, a nejen tam, navzdory embargu. Gebrev přiznal, že prodával do Gruzie i na Ukrajinu v době konfliktu s Ruskem. Naši zúčastnění také dluží vyšetřovatelům i veřejnosti nejednu odpověď.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
