Kateřina Smejkalová: Český daňový populismus
Daně jsou beze sporu jedním ze základních pilířů fungování státu, se kterým se zároveň každý z nás pravidelně potkává, ať už když je odvádí, nebo když profituje z rozličných každodenních věcí, které se z nich hradí. Tím, jak jsou nastavené, by měly mimo jiné ztělesňovat, co považujeme za spravedlivé, aby každý z nás k financování veřejné infrastruktury a služeb přispíval.
Čtěte také
Je tak s podivem, jak málo o tomto nastavení vlastně víme – sedm lidí z deseti nedokáže zodpovědět správně na alespoň polovinu zcela základních otázek k tématice danění v Česku.
To je nechvalné vysvědčení jak pro zdejší vzdělávací systém, protože co už jiného by si do života měli ze školy alespoň v základních obrysech odnést opravdu všichni, tak ale i média, která očividně do budoucna musí ke kusým zprávám o jednotlivých daňových reformách dodávat i více kontextu.
Odhalit slepé skvrny
Výzkumný tým z think-tanku PAQ Research, který na jaře zjištění o oné široce rozšířené neznalosti přinesl, nyní pokračuje pokrýváním konkrétních slepých skvrn českého daňového systému.
Čtěte také
Pokouší se tak zhusta nepoučené a pokřivené české debatě o odvodech do eráru dodat tolik potřebný datový fundament.
Výzkumníci a výzkumnice už tak mimo jiné ukázali, že lidé s nízkými příjmy u nás celkově odvádí procentuálně více než ti s nejvyššími, což je problematické nejen z principu, ale i proto, že jim obratem stát na živobytí zase na různých dávkách musí peníze dosypávat.
Upozorňují také, že není příliš chytré financovat většinu státního rozpočtu s pomocí daní z práce a spotřeby, protože obojí je na rozdíl od majetku, který je u nás naopak stále zatížen minimálně, tím, co pohání ekonomiku.
Není OSVČ jako OSVČ
Naposledy pak přišli se zjištěním, jak zarážející je u nás situace u odvodů OSVČ. Aby byly u sólo podnikatelů celkově o něco nižší než u zaměstnanců, je v pořádku – musí být schopní pokrýt určitá rizika, která s sebou nezávislá činnost nese, například výkyvy v poptávce, a věci jako dovolenou si platí ze svého.
Čtěte také
U nás je však místy rozdíl propastný – kupříkladu kdo má vysoký příjem a fakturuje, ušetří oproti stejně situovanému zaměstnanci až čtyřnásobně. Mezi okolními zeměmi na východ i západ jsme v tom naprostá anomálie.
Absurdní jsou však i rozdíly mezi jednotlivými OSVČ – na vině je institut tzv. paušální daně, která umožňuje snížit si daňový základ kvůli výdajům spojeným s podnikáním až o 80 procent, aniž by bylo třeba cokoli dokládat.
Prakticky všichni OSVČ přitom reálně mají náklady výrazně nižší – logicky úplně nejnižší pak kancelářské profese, které zároveň vydělávají nejvíc. To je výrazně zvýhodňuje oproti méně výdělečným branžím, které jsou současně obvykle těmi, v nichž podnikat s sebou naopak nezanedbatelné výdaje nese.
Specificky český švarc
Není divu, že očividné výhody lákají v lukrativních oborech k přechodu na IČO i ty, kteří fakticky vykonávají závislou práci. Stejně tak samozřejmě i jejich chlebodárce, kteří musí vynaložit výrazně menší prostředky, aby si ičaři přišli v čistém na to stejné jako zaměstnanec.
Čtěte také
Markeťáci, ajťáci a mnoho dalších by nám o přednostech tohoto švarc systému mohli jistě poreferovat, podle odhadů PAQ Research jich může být až 175 tisíc. To, že máme OSVČ třeba oproti Německu procentuálně až třikrát víc, zkrátka není náhoda.
Podstatné jsou i další souvislosti, jako že ti nejméně zdanění, vysokopříjmoví OSVČ obvykle žijí z titulu svých profesí spíš v metropolích, čímž dále pohánějí zdejší vyšší cenovou hladinu bydlení a služeb.
Mohou také přispívat k často citovanému rozporu, kdy jsou navzdory tuzemským nízkým mzdám drahé velkoměstské provozovny neustále plné. Ve mzdových statikách my totiž tyto lidi vůbec nevidíme, jejich čistý příjem je ale nadprůměrně vysoký.
Hozená rukavice pro veřejné rozpočty
Výzkumný tým nabízí logická řešení – více zohlednit při danění reálné náklady a zmenšit odvodové zvýhodnění OSVČ oproti zaměstnancům. Mělo by to celou řadu pozitivních efektů, včetně nezanedbatelných fiskálních.
Na „nezodpovědný populismus“ nebo „drahé dárky voličům“ jsme v Česku zvyklí odkazovat zejména, pokud jde o nějaké polepšení pro hůře postavené skupiny.
Uvidíme, zda se podobné pohoršení nyní rozvine i nad těžko ospravedlnitelnými výhodami s negativním vlivem na státní rozpočet na druhém konci spektra, když na nevědomost se teď už nikdo vymlouvat nemůže.
Autorka je politoložka, působí ve Friedrich-Ebert-Stiftung
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
