Testování principu

Němečtí politici (ale podobně třeba i francouzští) měli z východních zaměstnanců hrůzu. Obávali se, že jejich voliče připraví o pracovní příležitosti a nenechali si vysvětlit, že ten strach je přehnaný. Odejít kvůli práci do ciziny, opustit prostředí a lidi, mezi kterými je člověk doma, to není pro každého. Německým problémem nakonec nebude jak se nám ubránit, nýbrž jak od nás kvalifikované pracovníky nalákat. Němečtí politici z průzkumů veřejného mínění vědí, že se jejich voliči zaměstnanců z nových členských zemí EU kupodivu příliš nebojí.

Může to být tím, že rozdíl v životní úrovni není v EU tak dramatický, aby vyvolal masovou migraci. Odchází-li dnes v EU někdo z domova za prací, mívá k tomu vesměs silné důvody. Třeba touží získat nové kontakty, poznat něco nového, anebo si oblíbil zemi, do které míří. Že by za prací vycestoval někdo, kdo je líný a neschopný, je krajně nepravděpodobné. Čeho se tedy bát? Je trochu paradox, že si fungováním principů volného pohybu nejsou zcela jisty země, které z těchto principů profitují. O tom, co nám novým přišlo na EU rozumné, se stará EU teprve ujišťuje. Sice pomalu a opatrně, ale jistě.