Tereza Zavadilová: Sputnik a vakcína z Wu-chanu

Jejím vedlejším efektem může být jisté přepsání mocenské mapy světa. U přelomových událostí typu krize často začíná platit staré pravidlo, že bohatí bohatnou a chudí chudnou.

Čtěte také

Očkování bude zátěž, jakou jsme nezažili, ale zatím je vakcín málo, tvrdí hejtman Martin Kuba

Nejinak tomu bude nyní, rozhodně ve smyslu přístupu k vakcíně. Mezinárodní organizace již kritizovaly nerovnost přístupu jednotlivých zemí k očkování. Bohaté země si od farmaceutických firem předobjednaly dávky, které výrazně přesahují počty jejich obyvatel. Konkrétně Spojené státy, Evropská unie a ostatní bohaté země si podle hojně citované zprávy aliance Peoples Vaccine objednaly polovinu vakcín, ačkoli se na světové populaci podílejí jen 14 procenty.

Říká se tomu vakcínový nacionalismus, který mimo jiné povede k tomu, že vyspělé ekonomiky budou z pandemie venku dříve a obnova jejich hospodářství začne rychleji. Chudé státy budou muset počkat na volnější kapacity výrobců a odhaduje se, že například na subsaharskou Afriku přijde řada až v roce 2024.

Vakcínová diplomacie

Jistým řešením situace by mohlo být, že by se zkrátila patentová ochrana vakcíny a ta se pro chudé státy vyráběla levněji, tedy genericky, i na nelicencovaných pracovištích v rozvojovém světě. Na to tlačí třeba Indie, která by takové kapacity měla. To ale západní státy dopustit nechtějí – jsou sice kritizovány, že takto hájí zájmy farmaceutických firem, jenže silným argumentem je, že firmám se investice do vývoje a inovací musí vyplatit.

Čtěte také

Petr Fischer: Vydržet v krytu – až do očkování

Krom vakcínového nacionalismu západního světa máme také takzvanou vakcínovou diplomacii. Té se zase – světe div se – věnují celkem pilně východní hegemoni jako Rusko, Čína a Indie. Vakcína firmy Sinopharm, mimochodem vyvíjená v Pekingu i v nechvalně známém Wu-chanu, už je krom Číny autorizovaná v Bahrajnu, Spojených arabských emirátech a v Egyptě.

Čína již podepsala také předběžné kontrakty s Malajsií a Filipínami – tedy se zeměmi, které dříve kritizovaly její expanzivní politiku v Jihočínském moři. Přímá dodávka vakcín není jediným nástrojem politiky, Čína například přislíbila půjčky na nákup vakcín chudším státům v Latinské Americe a Karibiku. A v Brazílii či Maroku a Indonésii staví továrny na výrobu vakcín.

Je to taková zdravotnická hedvábná stezka, říkají kritici. Vakcínovou diplomacii Číny v jižní Asii nelibě sleduje také Indie, která ovšem sama chce Nepálu, Pákistánu a Bangladéši dodávat své vlastní očkování.

Čtěte také

Libor Dvořák: Rusko už očkuje. Putin to nařídil

Ruské vakcíně s provokativním názvem Sputnik se již podařilo proniknout na jihoamerické trhy, jako je Venezuela, Argentina a Bolívie, v Evropě má své tradiční sféry vlivu Bělorusko a Srbsko. A diplomaté pilně vyjednávají jinde. Rusové Sputnik označili za objekt národního zájmu, protože to je jedna z velmi mála vakcín vyvinutých čistě v Rusku.

Vakcínová diplomacie je součástí takzvané soft power, tedy diplomatické síly, která získává vliv jemnějšími způsoby, než jsou zbraně, sankce a propaganda. Dokáže distribuovat moc například vývozem kultury, vzdělání či charitou. Ale „veřejným dobrem“, jak nabídku čínských vakcín do celého světa nazval prezident Si Ťin-Pching, určitě není.

Autorka je šéfredaktorka deníku E15