Petr Fischer: Vydržet v krytu – až do očkování

Už na začátku pandemie jí jako bývalé vědkyni, která naslouchala odborníkům z Institutu Roberta Kocha jako jedno ucho, došlo, že když se globální společenství nedostane k vakcíně, virus nás nepustí k běžnému životu. Tomu její vláda a zemské kabinety s ní přizpůsobily veškeré jednání. Strategie byla jednoduchá: co nejdéle s co nejmenšími ztrátami zůstat v krytu, než se s vakcínou v ruce vláda pustí do protiútoku.

Čtěte také

Robert Schuster: Nový lockdown v Německu aneb Když to nejde po dobrém

Proto centrální i zemské vlády nyní tak snadno přistoupily k rozsáhlé uzávěře už na začátku listopadu, tedy v době, kdy ještě počty nakažených nešly v Německu tak nahoru, zato v okolních zemích nabíraly na exponenciálním vzletu.

Proto také všechny německé vlády od středy prodloužily a přitvrdily lockdown přes Vánoce až do ledna a intenzivně budují rozsáhlou očkovací infrastrukturu, která má urychlit proočkovanost obyvatelstva. Proto také vláda podpořila vývoj vakcíny na národní i evropské úrovni. Merkelová se drží toho, co řekla na začátku pandemie: s nemocí se, ať aktivně, nebo skrze „fikci očkování“, musí potkat 60 až 70 procent lidí, jinak se Německo tvrdých dopadů viru na ekonomiku a sociální život nezbaví.

Jasně komunikovaná strategie vakcinace

Strategii zalehnutí do krytu je podřízena i ekonomická politika státu, který podporuje a udržuje miliony pracovních míst a podnikatelů, protože vláda je přesvědčena, že už v polovině příštího roku se vše díky očkování uvolní na trvalejší dobu. Čerpání kurzarbeitu, tedy otevřená dotace pracovního místa, které by už dávno v krizi zmizelo, bylo prodlouženo až na dva roky, udržovány jsou restaurace, kulturní společnosti. I Němci si na to půjčují, protože věří, že příští rok se díky vakcíně vše rozběhne naplno.

Čtěte také

Petr Fischer: Česko-německá pandemická diference

Ministr financí Olaf Scholz už hlásí, že německý „život v krytu“ je příliš drahý, že i v krytu se musí šetřit, například omezit platby gastroprůmyslu a přejít z dotací podle minulých tržeb na platby nákladové. Ale i to vláda udělá až se zpožděním, ne hned, protože čeká, jaká bude účinnost vakcíny. Aby už konečně bylo jasnější, kdy bude možné z krytu vyjít a chovat se svobodně jako dřív.

I v Německu se šíří nervozita, lidé jsou netrpěliví a unavení z toho, že tak dlouho přicházejí o možnosti žít naplno, realizovat se lidsky, ekonomicky a kulturně. Ne všechny druhy pomoci přicházejí, jak mají, ne všichni jsou spokojeni s tím, jak jim stát nebo země pomohly, například umělci na volné noze i samostatně výděleční lidé, ale i zdravotníci a personál v domovech pro staré lidí, kteří se také nevyhnuli nákaze.

Debaty na sociálních sítích, ale i v parlamentu jsou často podobně stupidní a politicky manipulativní jako ty v Česku. I v tom největším covidovém zoufalství a komunikačním rozkladu ale zůstává jako naděje jasně prováděná a komunikovaná strategie vakcinace, do které stát i zemské vlády vložily svůj celý politický kapitál.

Petr Fischer|foto:Český rozhlas

I ve středu v Bundestagu to Angela Merkelová znovu zopakovala: bez očkování se Němci nedočkají doby, kdy se zbaví uzávěr a možná i roušek. Politika, která tentokrát stojí na principiální shodě vlády a opozice, tu plní roli ukazatele v krizové době. Musí se to zkusit, snad to vyjde. Příští rok na podzim už bude jasné, jestli a jak se to povedlo. Půjde o zatraceně důležitý podzim. Budou totiž volby, po šestnácti letech první bez Merkelové, která nicméně věří, že to budou nejen volby bez ní, ale i bez nadvlády koronaviru.

Autor je komentátor časopisu Euro