Tereza Zavadilová: Socialismus, ale pro vyvolené

Z pravicové části politického spektra roky zaznívala kritika na tradičně byrokratické státy především starého kontinentu, že ničí byznys, že jej příliš regulují, že procesy brzdí volnou ruku trhu. Roky byl pro tuto ideologii ideálem malý stát, který nestojí v cestě soukromým penězům a veřejné zdroje vybírá a přerozděluje jen minimálně.

Význam státu

Magazín Economist na prahu pandemie koronaviru varoval, že zásadně vzroste význam státu pro ekonomiku i život obyvatel, tak jako se to dělo vždy ve velkých krizích či válkách.

Čtěte také

Urban: Evropské banky jsou mnohem stabilnější než před světovou krizí. Dobře jsou na tom i ty české

Podpůrné pandemické programy, jako byly náhrady mezd či daňové úlevy a dotace podnikům, znamenaly raketový nárůst přerozdělování.

Zároveň kvůli krizovým opatřením vzrostlo sbírání a kontrola dat o obyvatelstvu. Pandemie naučila vlády, že mohou vypnout a zapnout konkrétní části ekonomiky. Takže když pominula, následná krize dodavatelských řetězců a energetiky přinesla další zásahy států. Tím, jak zostřil konkurenční boj mezi velmocemi, se rozjel dotační kolotoč.

Pod regulaci se dostaly oblasti života a byznysu, které tam dříve nebyly. Podobně jako po finanční krizi zásadně zesílila regulace bank.

Stát jako investor

Výsledkem je, že v Evropě stát kontroluje zhruba polovinu ekonomiky napřímo, a další velkou část prostřednictvím regulací. Spojené státy, které si zakládají na menší regulaci, než na kterou je zvyklá Evropa, se tam blíží.

Čtěte také

Tereza Zavadilová: Muskovo nejen finanční sci-fi

Šéfové technologických firem, kteří se přimkli ke kabinetu Donalda Trumpa, to dobře vědí – nebýt se státem zadobře se nevyplatí ani velkým hráčům.

Americký stát jako investor v posledním roce vstoupil do několika firem, prý s tím, že potřebuje kupříkladu v technologických inovacích či těžbě materiálů být strategicky přítomen. V zahraniční diplomacii zájmy státu a velkých firem nyní jedno jsou.

Prorůstání státu s byznysem se bude spíše prohlubovat než cokoli jiného. Prioritou investic je nyní zbrojení, a armádní zakázky rozdává vždycky stát. Zvětšení státu znamená ve většině případů zvýšení státního dluhu. Tady se vytváří paradox. Státní poptávka přehřívá ekonomiku, takže zvyšuje inflaci. Inflace umazává hodnotu státního dluhu, takže je pro vlády vlastně pohodlná.

Hybridní kapitalismus

Do toho přichází umělá inteligence, která přinese tak velké změny, že se stát a její provozovatelé budou nejspíše držet v šachu a uvidí se, kdo mocenskou hru prohraje dřív.

Tereza Zavadilová, šéfredaktorka webu Newstream|foto:Matěj Skalický, Vinohradská 12

Mezitím z někdejších rozvojových zemí vyrostly superúspěšné ekonomiky na zcela jiném ideovém základě, než byla liberální demokracie s kapitalismem. Arabské velmoci, Čína či Singapur – ty všechny vykouzlily svůj dechberoucí úspěch na nedemokratických základech.

Stát buď určuje, kdo bude byznysová elita, nebo se o ni úzce opírá. Ideálně dohromady. V těchto ekonomikách – včetně papírově komunistické Číny – byl podíl státu na ekonomice dlouho nižší než na Západě, protože až do pandemie sociální pomoc obyvatelstvu téměř nebyla ve hře.

V poslední době se oba modely, liberální i státně kapitalistický, západní i východní, začaly podezřele blízko potkávat. Novým uspořádáním bude možná jakýsi hybridní kapitalismus, kde hranice mezi státem a trhem budou zcela nejasné. Jinými slovy, systém, kde stát a pár největších hráčů tvoří uzavřený ekosystém moci, a lidem pod ním jen sem tam hodí kost.

Autorka řídí byznysový web Newstream.cz