Teličkovy reference

26. únor 2004

Na druhý pokus vyslala vláda do Bruselu jako kandidáta na evropského komisaře kariérního diplomata Pavla Teličku. Někteří naši politici ho na cestu vyprovodili referencemi, že špatně vyjednal naše přistoupení, a do Bruselu směřoval i emotivní vzkaz, že posíláme bezpáteřního kariéristu, který byl kdysi u komunistů.

Reakce jsou zajímavé. Výhrady k Teličkově minulosti označil současný komisař pro rozšíření jako "pomatené" a "úplně nesmyslné", a o tom, jakým byl Telička vyjednavačem, vědí i bez nápovědy své jeho někdejší soupeři. Například vyjednavač Evropské komise pro Českou republiku v Teličkovi poznal obtížného protivníka, který detailně ovládal své noty a pevně obhajoval české zájmy. Anebo nizozemský velvyslanec při EU Teličku navzdory jeho mládí řadí k prominentním veteránům, zná ho deset let a říká, že byl vyjednavačem lstivým a šikovným, který uměl kombinovat vědomosti a humor.

Není jednoduché přesvědčit úředníky v Evropské komisi, aby v našem reprezentantovi viděli amorální potvoru, se kterou se nehodí obědvat, když u něj vesměs oceňují profesionalitu, náročnost, schopnost obklopit se schopnými spolupracovníky a nadto jim imponuje jeho charisma zaníceného sportovce. Soudě podle reakcí z Bruselu vybrala tentokrát naše vláda člověka, který se v Evropské komisi neztratí. Podstatnější než někdejší politická příslušnost bude jeho schopnost čelit obrovským lobbistickým tlakům různých korporací či zájmových skupin, a to v zájmu nikoli pouze našem, ale v zájmu občanů třiceti zemí rozšířené unie. To je hřiště, na kterém bude Pavel Telička ostře sledován. Uspěje-li, sotva si kdo vzpomene, že nastoupil jako náhradník ve druhé minutě a že na něj kdosi z tribuny pískal kvůli tomu, jak hrál v dorostu.

autor: iho
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.