Tajemství a fakta o letu Jurije Gagarina do vesmíru. Byl první? A o čem se nesmělo mluvit?

Životní příběh Jurije Gagarina je v knize prezentován poněkud útržkovitě, ale přece se nakonec čtenáři poskládá v poměrně ucelený obraz – vlastně retrospektivní, protože kniha začíná mnohostrannou analýzou tragické letecké nehody, při níž Gagarin v roce 1968 zahynul.

Poměrně detailně jsou podány také příběhy několika dalších kosmonautů, především dvou Gagarinových náhradníků, Germana Titova a Grigorije Něljubova.

Čtěte také

Major Gagarin. Celý svět vyskočil od rozhlasu a zdvihl pohledy nahoru

Značná pozornost je též věnována vedoucímu střediska pro výcvik kosmonautů plukovníku Nikolaji Kamaninovi, z jehož osobního deníku jsou často citovány pasáže týkající se přípravy letu, postřehy o jednotlivých kosmonautech apod. A občas problesknou i politické názory – Kamanin byl, dle vzpomínky pamětníka, „zlovolný člověk“ a „stalinistický parchant“. 

Příběh konstruktéra Koroljova

Pavel Toufar připomíná i pohnutý příběh hlavního konstruktéra Sergeje Koroljova, který byl naopak obětí stalinské epochy – ve 30. letech zatčen, nesmyslně obviněn a odsouzen na deset let nucených prací v lágru na Kolymě. Před jistou smrtí ho zachránil letecký konstruktér Andrej Tupolev, kterému se podařilo Koroljova z gulagu vyreklamovat – pro práci ve speciální vězeňské konstrukční kanceláři.

Ani později však Koroljovovo jméno nesmělo nikde figurovat. Svět se nedozvěděl, kdo je konstruktérem Gagarinovy vesmírné lodi, a když přišel ze Švédska do Sovětského svazu dotaz, zda by bylo možné udělit hlavnímu konstruktérovi Nobelovu cenu, oficiální sovětské kruhy se ani neobtěžovaly odpovědět.

Byl Gagarin první? 

Publicista Toufar ovšem uvádí svou knihu připomenutím různých pochybností ohledně prvenství Jurije Gagarina v letu do kosmu.

Čtěte také

Karel Pacner vzpomíná na setkání s Jurijem Gagarinem: Působil na mne jako oběť režimu

Od počátku 60. let až dodnes se totiž tu a tam objevují v tisku či různých publikacích zprávy, že již před oficiálně prvním kosmonautem startovali do kosmu jiní, dosud pečlivě utajovaní sovětští kosmonauti, kteří při pokusu dostat se na oběžnou dráhu Země zahynuli. Tyto zprávy se prolínají celou knihou, avšak autor je zcela jednoznačně a přesvědčivě, na základě důkazů, vyvrací.

Ostatně – jakkoli takovéto pochyby daly knize název a zabírají určitou část svazku, přece lze říci, že mají v textu roli víceméně marginální.

O technice i emocích

V knize je popisováno mnoho technických podrobností. Přesto však dominuje především to, co celý text činí poutavým i pro netechnicky založené čtenáře, i pro ty, kteří nejsou právě „fanoušky“ kosmických letů: autorovi se totiž podařilo přenést do textu bytostné zaujetí všech zúčastněných osob, které se své práci a svým snům věnovaly skutečně nejen racionálně, ale i, možno říci, srdcem.

Čtěte také

„Jako start Gagarina.“ Před 50 lety informoval o cestě na Měsíc i rozhlas, připomíná Stanislav Kužel

Především to byli Sergej Koroljov a Jurij Gagarin, jehož zaujetí pro let bylo tak silné, že výběr z velkého množství uchazečů o let ani ze stále se zmenšující skupiny kosmonautů a nakonec ze tří zbývajících snad jinak dopadnout nemohl.

Velmi emotivně a působivě, byť poměrně stručně a při vší emotivnosti i věcně, je vylíčen start lodi Vostok, včetně dramatu před startem i neméně dramatického, byť patrně nekomplikovaného, návratu na Zemi.

Samostatná kapitola je věnována dlouho pečlivě utajovanému oddílu takzvaných výzkumníků – dobrovolníků, na nichž byly uskutečňovány drastické pokusy, třeba dlouhodobý pobyt v prostředí simulujícím beztížný stav, pokusy s dekompresí, velmi předimenzovaným přetížením a další.

Radioknihu můžete poslouchat celé čtyři týdny.