Major Gagarin. Celý svět vyskočil od rozhlasu a zdvihl pohledy nahoru

Obrázek prvního kosmonauta Jurije Gagarina sestavený ze signálů, které vysílala Mezinárodní vesmírná stanice ISS|foto:Petr Kospach

Také Československo se o něj a jeho počin živě zajímalo. Svědčí o tom řada nahrávek v archivu Českého rozhlasu. Tehdejší Československý rozhlas se 12. dubna 1961 věnoval prvnímu člověku ve vesmíru celý den.  Vysílání rozhlasu se změnilo v proud rozhovorů, fejetonů, besed a reportáží, jejichž jediným tématem byl Gagarinův let.

Záruka míru – Sovětský svaz ve vesmíru

Reportéři z celé země zachycovali na své magnetofony reakce běžných občanů, kteří se tehdy srocovali u novinových stánků, kde si kupovali zvláštní vydání novin, přerušovali práci, aby mohli u rozhlasových přijímačů vyslechnout novinky o prvním pozemšťanovi ve vesmíru, diskutovali na ulicích.

Čtěte také

Karel Pacner vzpomíná na setkání s Jurijem Gagarinem: Působil na mne jako oběť režimu

„Já su nadšen tím, že se to podařilo nám a Sovětskému svazu. (...) Patříme k tomu, ke všemu přece,“ říkal jeden z oslovených Brňanů.

Vyjadřoval tak mimo jiné skutečnost, že v závodech v dobytí vesmíru, které vedly USA a SSSR, a které byly součástí studené války, sovětská strana měla právě navrch a tím pádem celý socialistický blok s ní.

V rozhlase se zachovala reportáž o skupině mladých lidí, kteří šli hromadně pogratulovat k dobytí kosmu k sovětskému velvyslanectví.  Za doprovodu harmoniky tam zpívali budovatelské písně a skandovali: „Nová záruka míru – Sovětský svaz ve vesmíru! Huráá!“

Alexandrovič „Gygarin“?

Kromě reportáží z ulic a pracovišť vysílal tehdy rozhlas také četné besedy s odborníky na kosmonautiku a astronomii. Ani ty se neobešly bez ideologického balastu, bez řečí o tom, že jen v komunismu je možné, aby prostý člověk – Gagarin byl totiž původně slévač, vystoupal ke hvězdám.

Čtěte také

Gagarinova smrt zahalená tajemstvím. Ani celých 50 let po tragédii není jasné, co se stalo

Na druhou stranu zde samozřejmě zůstalo dost prostoru na skutečně odborné informace. Z těchto diskusí je znát, jak bylo vysílání organizováno skutečně narychlo, bez přípravy, s ještě horkými zprávami.

Respondenti i redaktoři například občas komolí Gagarinovo jméno. Jednou o něm moderátor mluví jako o Juriji Alexandroviči, ačkoliv jeho otčestvo znělo Alexejevič. Jindy jeden z odborníků hovoří dokonce o Gygarinovi.

Nejsou si jisti, kde a jak vlastně přistál, dohadují se i o dalších podrobnostech. Nutno říct, že skutečný průběh přistání – totiž fakt, že se Gagarin katapultoval, Sověti ještě dlouho tajili.

S Gagarinem k rudým hvězdám

Rozhlas tehdy také informoval o improvizovaných akcích, které se na počest prvního kosmonauta konaly. V Praze se na mimořádném aktivu sešli například svazáci, kteří u příležitosti dobytí kosmu slibovali, že budou tak pilní jako Gagarin.

Ve Slovanském domě se zas konala akademie Člověk ve vesmíru, kde hovořila řada osobností z oblasti vědy a umění. 

Slavnostní příjezd Jurije Gagarina |foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Dlužno podotknout, že více než o oslavu kosmonautiky tu šlo o velebení komunismu a Sovětského svazu. 

Akademii zahájily verše básníka Michala Sedloně, v procítěném podání Josefa Chvaliny, které dnes už znějí spíš jako parodie. Zdaleka nejemotivnější projev tu držel matematik, člen akademie věd Arnošt Kolman. Mohutným hlasem hřímal na posluchače, že mají jít spolu s Gagarinem ke hvězdám: překonat přežitky a neřesti kapitalismu a s důstojností socialistického člověka pod vedením strany kráčet ke komunismu.

Celý pořad Veroniky Kindlové najdete v audiu.