Symboly

Sedm Francouzů z deseti má za to, že okázalé nošení šátků je nebezpečným projevem sílícího fundamentalismu. Aby nevznikl správný dojem, že zákaz šátků je namířen proti čtyřmilionové muslimské menšině, zákon má vykázat z francouzských veřejných škol i velké kříže, židovské jarmulky a možná i turbany. Snahu politiků o udržení laického charakteru veřejného školství ovšem muslimské organizace chápou jako útok na náboženskou svobodu a napjaté vztahy mezi většinovou společností a muslimskou menšinou se tímto opatřením sotva zlepší. Otázka, zda se symboly bojovat, anebo zda je tolerovat, ovšem nikdy není příliš racionální. Člověk obtížně toleruje to, čemu nerozumí a z čeho má strach, jakkoli mu rozum říká, že bojem proti symbolům jenom zvyšuje jejich přitažlivost, a tedy jejich moc.

Nepřekvapuje, že mezi kritiky zákona proti okázalému nošení náboženských symbolů ve škole patří i představitelé katolíků, včetně pařížského arcibiskupa. Ten toho totiž o moci symbolů ví víc než pět stovek poslanců, kteří hlasovali pro restrikci. Ví, že jsou to právě podobné zákazy, které vedou k radikalizaci věřících. Zkušenost nábožensky motivovaných válek vede osvícené duchovní různé víry k poznání, že jedině hledáním toho, co v jejich učeních společně upomíná k dobru, lze předejít dalším tragédiím. Pařížského arcibiskupa jistě více trápí zákaz muslimských šátků než velkých křížů. Navíc když není v jeho moci zabránit degradaci tohoto symbolu v hlubokých dekoltech popových hvězd.