Svátky na přelomu světla a tmy

Proměna zimy začíná o nejdelší noci roku a obnovuje život. Zimní slunovrat je astronomická událost, která se objevuje na severní polokouli, když je slunce nejdále od nebeského rovníku a dosahuje jeho nejjižnějšího bodu.

Dny se navzdory čím dál chladnějšímu počasí prodlužují. Přináší to příslib, že v dalších měsících přijdou dny teplejší. Tak začíná v deníku čínských exulantů Epoch Times výklad, jak se v průběhu dějin měnily svátky zimního slunovratu.

Zimní slavnosti, na kterých se lidé scházejí, mají na světě nejrůznější podobu. U západních křesťanů jsou to Vánoce, íránský svátek slunovratu se jmenuje Jalda, řecko-římská kultura vítala návrat slunce saturnáliemi, pohanští Slované Karačunem. U Židů je stále živá chanuka, k tradicím původních obyvatel Ameriky se vrací týdenní svátky Kwanzaa a slavnosti starých Germánů se jmenovaly Yule.

Čtěte také

Historikové věří, že kořeny sváteční noci jsou v dávné Persii a že do Evropy se tato tradice dostala v době řecko-perských válek. V římské době se objevily křesťanské Vánoce. V Íránu se zimní slunovrat jmenuje Šab-e Jalda a zahajuje čtyřicetidenní dobu zimy. Svátek by se mohl dostat na seznam světového dědictví UNESCO.

Tato tradice přežila dávnou Persii i příchod islámu a v Íránu je hluboce zakořeněna v kultuře a tradici této země jako jedna z nejsvátečnějších nocí.

Sváteční stůl při perském svátku Jalda|foto: CC BY-SA 3.0, PersianDutchNetwork

Život ve staré Persii byl v souladu s rytmem přírody. Lidé uspořádali svůj život podle solárního kalendáře, který určuje roční období založené na lunárních cyklech.

Jalda oslavuje znovuzrození slunce jako bod obratu ke kráse a dovádění zimy, která začíná 21. prosince. Íránský nový rok přichází v době jarní rovnodennosti kolem 21. března, kdy začínají kvést jarní květiny.

Rodina o nejdelší noci roku usedala na zem kolem nízkého pravoúhlého stolečku, pokrytého dekou. Na ní byla další sametová pokrývka a barevná rohož. Stoleček byl zespodu vyhřívaný. Rodina a přátelé zůstávají o svátku Jalda spolu přes půlnoc. Čtou se verše slavných perských básníků Háfize a Rúmího.

Jejich sbírky jsou natolik součástí života Íránců, že je najdete v domě každé rodiny. V muslimském Íránu jsou tyto básně součástí každého svátku, protože se obecně věří, že jsou inspirovány koránem.

Čtěte také

Sváteční noc začíná jídlem a pitím. Mezi ovocem jsou obvykle granátová jablka, červená jablka a melouny. Červená barva symbolizuje původní šero a jiskru života. Stůl je také ozdoben směsí sušeného ovoce a ořechů, zvanou edžíl. Kdo jí ořechy a ovoce, odhání nemoc, udrží si zdraví a blahobyt až do jara.

Staří Peršané oslavovali v noci zvané Jalda božstvo Mithru, když zdobili věčně zelený cypřiš.

Relief Mithry v Louvru|foto: CC BY-SA 3.0, Clio20

Ten stojí zpříma a neoblomně proti chladu zimy a symbolizuje odolnost vůči těžkostem. Peršané přivazovali na strom svá přání a čekali odpověď na své modlitby.

Kořeny vánočního stromu jsou také v mithraistické tradici. V moderní době se vánoční strom objevil až v novověkém Německu a zvyk se připisuje náboženskému reformátorovi Martinu Lutherovi.

Rozličné kultury a tradice mají mnoho společného a propojují všechny národy světa navzdory odlišnostem jejich náboženství.

V této roční době slavíme dar života a společenství ve světle míru, přátelství a lásky. Znovu se rodí slunce, které opouští temnotu a zlo. Jeden z největších perských básníků Šamsuddín Muhammad Háfiz napsal ve 14. století, že koho se dotkne Boží milost, dokáže to, co Kristus.