Summit NATO v duchu velkých očekávání

4. září 2014
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen

Ukrajina se ústy svého premiéra Arsenije Jaceňuka přihlásila o členství v Severoatlantické alianci. Prezidenti Ruska a Ukrajiny se telefonicky dohodli na příměří v doněcké a luhanské oblasti. V ukrajinských jihovýchodních regionech se stále bojuje.

Estonsko žádá o stálou základnu aliance, zatímco Slovensko odmítá stálý pobyt cizích vojenských jednotek na svém území. To je nástin složité situace, ve které se Walesu schází politické špičky členských států NATO. Summit aliance ve Walesu, doprovází velká očekávání a má různé přívlastky, například největší, nejdůležitější přelomový. Je to pravda a co může tahle schůzka změnit?

Těsně před začátkem vrcholné schůzky generální tajemník Severoatlantické aliance Anders Fogh Rasmussen slíbil, že NATO vytvoří vlastní jednotky rychlé reakce šité na míru právě situaci na hranicích Evropské unie a Ruska. Jak aliance, tak hostitelská země summitu Velká Británie mluví směrem k Moskvě bez obalu.

Výchozí situaci shrnuje redaktor Českého rozhlasu Ondřej Houska: „Jak říká generální tajemník NATO, každý potenciální agresor si musí být vědom odhodlání spojenců přijít si navzájem na pomoc. K tomuto účelu chce NATO vybudovat speciální jednotky rychlého nasazení o několika tisících mužích. Mají být schopné přesunu na ohrožené území do 2 dnů.“

Do nové speciální jednotky budou podle Rasmussena dodávat vojáky členské země NATO na principu rotace. Pokud summit vznik jednotky schválí, aliance očekává, že do ní přispějí všichni spojenci. „Generální tajemník zdůraznil, že hlavním úkolem Severoatlantické aliance zůstává obrana území všech členů. NATO se tak vrací ke kořenům.“

Britský premiér David Cameron Rusku připomněl, že spojenci na jeho chování musí reagovat. Vztahy mezi Evropskou unií či NATO a Ruskem po zásahu Moskvy na Ukrajině nemůžou zůstat stejné. Zvlášť, když ruští politici Severoatlantickou alianci označují termínem protivník. Na druhou stranu nikdo z čelných evropských politiků netvrdí, že se schyluje k válce mezi Ruskem a Evropou.

David Cameron

Summit ve Walesu má několik hlavních témat. Patří mezi ně situace v Afghánistánu nebo v Sýrii, anebo Irák a sílící pozice tamního islámského státu. V centru pozornosti bude Ukrajina, kde stále pokračují boje na východě země mezi ukrajinskou armádou a proruskými separatisty. Situaci v doněcké oblasti přímo na místě sleduje zpravodaj Českého rozhlasu Martin Dorazín.

„Ve starém protileteckém krytu našlo útočiště 70 starých lidí. Momentálně se v okolí nestřílí, a tak vynesli z plesnivého podzemí přikrývky, aby venku na vzduchu a slunci proschly.“

Před summitem NATO zaznělo několik výzev k jednotě západu. Na vzpomínkové akci k 75. výročí začátku 2. světové války v polském Westerplatte volil německý prezident Joachim Gauck přímé formulace: „Dějiny nás učí, že s územními ústupky agresorovi jen roste chuť. Nekontrolované zvyšování napětí vytváří hnací sílu, kterou pak nejde zastavit. Proto Německo, stejně jako Evropská unie, usiluje o zklidnění napětí v zahraniční a bezpečnostní politice. Musíme ale být schopni agresi zastavit, aniž bychom vyčerpali politická řešení.“

Polský premiér Donald Tusk dodal, že na Ukrajině se nesmí opakovat rok 1939, tedy napadení Polska nacistickým Německem. Prý je potřeba vzít si z historie poučení bez naivního optimismu.

Ve světle všech výroků se aktuální summit aliance jeví jako rozcestí, kde se rozhodne o podobě vztahů mezi západem a východem na mnoho dalších let. Potvrzuje to i následující komentář z Velké Británie. Jonathan Eyal je analytik bezpečnostního think-tanku Royal United Services Institute.

„Příběh NATO měl být minulostí, jenže tenhle summit bude největší v historii aliance, podle počtu přítomných prezidentů a premiérů. Vracíme se k diskuzi o vojenské technice, o možnosti rozmístit alianční jednotky na východní hranici Evropy. A o fyzické obraně evropského kontinentu. To jsou věci, o kterých jsme si po pádu železné opony mysleli, že nebudou aktuální.“

Robert Fico

Jednotný evropský postoj vůči politice Ruska má své trhliny. Polsko se staví za přítomnost aliančních vojsk ve východní Evropě a nezpochybňuje ani ekonomické sankce vůči Rusku. Slovensko s Maďarskem ústy svých premiérů sankce kritizují. Škodí prý víc slovenské i maďarské ekonomice než Rusku. Slovensko je vůči Rusku dlouhodobě zdrženlivé.

Zatímco většina evropských politiků schvaluje nové sankce vůči Rusku, slovenský premiér Robert Fico je proti. Moskva našla ve slovenském předsedovi vlády spojence. Ruská média pravidelně citují jeho názory kritizující potrestání Moskvy. Slovenský postoj není jednotný.

To dokazují slova Alexandra Duleby, ředitele Slovenské společnosti pro zahraniční politiku: „My máme dvě linie "východní politiky". První linii představuje SMER a předseda vlády Robert Fico. A tu politiku bych vyjádřil v tezi, že nulový konflikt mezi EU a NATO a Ruskem je zájmem Slovenské republiky, za cenu horších vztahů s Ukrajinou.“

Andrej Kiska, úspěšný slovenský podnikatel a filantrop

Druhý proud zosobňuje prezident Andrej Kiska. Schvaluje přísnější postup vůči Rusku a přeje si, aby všichni táhli za jeden provaz. Jenomže zahraniční politiku určuje na Slovensku premiér Fico. Východní hranici posilovat nepotřebuje, jednotky Severoatlantické aliance na svém území nechce. Nebál by se ani případného vetování sankcí.

Ficův postoj podporují zástupci slovenských firem. Podle nich se má hledat politické a ne ekonomické řešení krize. Na Slovensku zaznívají stejné argumenty jako v Česku.

autoři: pev , vob , oho , sch
Spustit audio