Súdán: OSN nechce použít slovo "genocida"

Vážnou otázkou zůstává, co se v oblasti vlastně děje. Přesněji řečeno - je to genocida, nebo jenom humanitární krize? Americká vláda už několikrát použila tento termín. Slovo "genocida" se objevilo i v projevu amerického prezidenta Bushe na začátku nynějšího Valného shromáždění OSN. Světová organizace se mu ale důsledně vyhýbá. Proč? Na to existuje jednoduchá odpověď.

Zdánlivě je to spor o slovíčka. Ve skutečnosti jde ale o mnoho. Pokud by představitelé OSN dospěli k závěru, že jde skutečně o genocidu, situace v Dárfuru zapadne do docela jiné kategorie a k jejímu řešení se musí použít docela jiné prostředky. Především by se jednalo o nasazení mírových sil.

V docela jiné atmosféře by probíhala také jednéní v Radě bezpečnosti, jež by musela přijmout novou, podstatně tvrdší deklaraci. Pro režim v Chartúmu by to znamenalo nejspíš tvrdé sankce a mezinárodní izolaci. Je tedy pochopitelné, že tamní vláda dělá všechno pro to, aby získala co nejvíc času. A zatím se jí to daří.

Liknavý postoj OSN má ale vážné důsledky pro utečence, kteří se nacházejí doslova mezi životem a smrtí. Podle odhadů Světové zdravotnické organizace jich umírá každý měsíc přibližně 10 000. Předpokládá se, že provládní milice vyhnaly z domovů na jeden a půl milionu černošských obyvatel. Při nájezdech milicí přišlo o život zhruba 50 000 lidí.

Do oblasti se vydal v těchto dnech také vysoký komisař pro utečence Ruud Lubers. Také on se ale omezil na nemastné-neslané výzvy k umírněnosti a konstatování, jež žádnou změnu situace určitě nepřinesou. Chartúmská vláda se navíc postarala o to, aby si co nejvíc osvojil její pohled na události, tvrdila mu, že dostává oblast pod kontrolu a jeden z jejích ministrů dokonce vysokému komisaři řekl, že utečenci, kteří se chtějí vrátit domů, "budou vítáni".

Podle minulé rezoluce OSN je totiž obojí podmínkou, pokud chce vláda zabránit zavedení sankcí. Situaci ovšem dostává Chartúm pod kontrolu spíše naoko, neboť milice takzvaných džandžavídů jsou v podstatě jejími spojenci (mimochodem, mají od ní zbraně). Na tom nic nemění ani skutečnost, že někteří příslušníci milicí se dostali do rukou zvláštních soudů - a tři z nich byli dokonce odsouzeni k trestu smrti oběšením, a to za vraždění, drancování, žhářství a nedovolené ozbrojování.

Jedním z vážných problémů je nadále nedostatečná podpora vlády, co se týče přístupu humanitárních organizací k postiženým. Dalším jevem je systematické znásilňování žen, které, byť jen na chvíli, opustí utečenecký tábor. Vláda navíc jejich příběhy bagatelizuje a tvrdí, že jsou zveličeny, či dokonce rovnou vyfabrikovány. Skutečnost je ale taková, že znásilňování chápou arabské milice jako legitimní zbraň v boji proti černému obyvatelstvu.

Tím, že Washington začal používat slovo "genocida", vytváří tlak na OSN. Zdá se ale, že v Radě bezpečnosti se zatím tato klasifikace neprosadí - a neprosadí se ani tvrdší rezoluce. Pro režim v Chartúmu je to určitě dobrá zpráva.

Přitom je zajímavé, že v zemi ještě nedávno probíhala občanská válka s jihem. Po dvaceti letech se nakonec podařilo nedávno přivést islámský režim k dohodě. Osvobozenecká armáda jihu má přesto vážné obavy, že Chartúm se i v tomto případě pokusí uvedení dohody do života oddalovat, případně rovnou bojkotovat. I to ukazuje, že Chartúmu nic nepomáhá tolik, jako Damoklův meč nad jeho hlavou.

Tamní režim tvoří islamisté, kteří se už kdysi spojili s armádou. Po 11.září se sice přidali k boji proti teroristům, nadále ale zůstává jejich režim jedním z nejhorších na světě. Nic na tom nemění ani zprávy o tom, že vláda nyní bojuje s opoziční islámskou skupinou, která se měla údajně pokusit o její likvidaci. Uneseno či zabito mělo být prý 38 představitelů. Zatím ale není jasné, co za danými zprávami vlastně skrývá.

Každopádně můžeme konstatovat, že umírněný přístup OSN není v tuto chvíli nejšťastnější. Samozřejmě, hlavně pro osud lidí, umírajících v Dárfuru.