Studený mír

Další mrazivá zvěst přichází, jak jinak, než ze "země blízko pólu": v noci ze 12. na 13. prosince Rusko vystoupí ze Smlouvy o omezení konvenčních zbraní v Evropě. Mluvilo se o tom tu a tam v posledních dvou letech, ale až teď neblahé dílo bylo dokonáno. Záměr Ruska opustit Smlouvu oznámil Putin v dubnu 2007. V květnu signatáři smlouvy ještě podnikli poslední pokus zachránit dohodu, leč marně. Vzápětí po ztroskotání schůzky 13. července prezidentským výnosem ruské závazky vyplývající ze Smlouvy byly pozastaveny na 150 dnů, které vyprší právě 13. prosince.

Smlouva o omezení konvenčních zbraní v Evropě, podepsaná v roce 1990 v Paříži mezi členy Varšavské smlouvy a NATO, byla právem vnímána jako gigantický krok vpřed na cestě k míru: dva hlavní vojenské bloky dobrovolně omezily počty konvenčních zbraní, jež smějí vlastnit. Patřily mezi ně tanky, obrněné vozy, dělostřelectvo větší ráže, bojová letadla a vrtulníky. Smlouva měla vstoupit v platnost koncem roku 1992, avšak dříve, než se tak stalo, došlo ve světě k dramatickým geopolitickým otřesům - zmizel Svaz sovětských socialistických republik a spolu s ním i celá Varšavská smlouva. Ježto protihráčem NATO na východě Evropy již nebyla ucelená socialistická formace, bylo třeba revidovat dohodu na novém územním základě. K adaptaci došlo v roce 1999 na istanbulské konferenci OBSE. Zatímco původní dokument podepsalo 16 signatářů, pod novou uzpůsobenou verzí bylo již 30 podpisů. Horší už to bylo s ratifikací. Potíž tkvěla v protichůdném výkladu dokumentu: zatímco dle názoru západních zemí ratifikaci má předcházet stažení ruských vojsk z Gruzie a Podněstří, Moskva má za to, že to je záležitost dvoustranných vztahů, jež se smlouvy žádným způsobem netýká.

Ještě horší časy pro Smlouvu nastaly po roce 2004, když do NATO vstoupilo sedm dalších východoevropských států. Vzhledem k pozměněné situaci Rusko předložilo svým západním partnerům impozantní seznam nároků a stížností. K nejproblematičtějším patří žádost Moskvy o nucené připojení ke smlouvě Lotyšska, Litvy a Estonska, zatímco tři pobaltské země se necítí být součástí dohody z toho důvodu, že samy sebe pokládají za území, v době jejího podpisu okupovaná Sovětským svazem, a tudíž nesvéprávná. Ještě méně splnitelným se zdá být požadavek Ruska omezit souhrnné počty konvenčních zbraní bloku NATO tou úrovní, která existovala před vstupem nových členů do aliance. Na druhé straně se Moskva dožaduje zrušení jakýchkoli omezení zbraňových systémů ve vlastních pohraničních územích, na tzv. "křídlech". Ruští diplomaté a vysocí úředníci činili časté narážky na to, že svou roli v rozhodnutí Kremlu sehrál také americký záměr rozmístit v blízkosti ruských hranic prvky protiraketové obrany, avšak v žádném oficiálním odůvodnění Moskva tyto dva kroky nespojuje.

Západní reakce na ruské moratorium a následné vystoupení ze Smlouvy nebyly nikterak bouřlivé, neboť obě dvě strany se k této možnosti nesčetněkrát vyjadřovaly. Vláda Spojených států o zmrazení ruské účasti mluví jako o chybě, OBSE jako o dalším špatném signálu, všichni s úlevou poukazují na to, že v případě splnění jistých podmínek se Rusko do Smlouvy může vrátit. Český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg vnímá ruský krok s politováním jako podkopávání beztak nahlodané důvěry ve vztazích mezi Ruskem a Západem. Diplomaté, jak známo, mluví řečí uhlazenou určenou spíše k potlačování, než k vyjevení smyslu mezinárodních dějů. Skutečnost je taková, že nyní a příště Moskva bude moci posouvat své armády po evropské části Ruska bez jakýchkoli omezení a ministerstvo obrany se nebude muset obávat nečekaných návštěv západních inspektorů. Stejně tak západní aliance bude mít rozvázané ruce v libovolném přeskupování svých jednotek dle aktuálních potřeb. Ta pomyslná frontová čára, která dělí dva světy, se nutně stane siločarou zvýšené vojenské koncentrace. Dohoda o omezení konvenčních zbraní v Evropě dojednaná tehdejším sovětským prezidentem Gorbačovem a Georgem Bushem Seniorem byla krokem směrem pryč od ozbrojeného konfliktu. Rusko nyní učinilo krok opačným směrem. Nezmrazuje pouze jednu mezinárodní smlouvu, zmrazuje své vztahy se Západem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .