Středoevropský fejeton Luboše Palaty

Slovensko před rokem vstupovalo do eurozóny, slovenskou korunu nahradily eura a jak se už tehdy tušilo, mělo to být ve střední Evropě nadlouho naposledy. Po odpočítávání eura se konal ohňostroj, který se v Praze, nevím který líný hlupák to vymyslel, koná až o den později. V Bratislavě má většinou ten problém, že tone v dunajské mlze, nebo v nízko, jen někde u vrcholku Děvína se povalujících mracích. Loni to, pokud si dobře vzpomínám, z tohoto důvodu také za moc nestálo. Ale letos, jak píší kolegové ze slovenského deníku Sme, se mraky roztrhaly, mlha rozhrnula a ohňostroj byl v plné kráse. Slovensko mohlo totiž slavit.

Když nic jiného, tak rok eura určitě ano. Slovensko si prošlo během dnes už loňského roku 2009 nejtěžší ekonomickou krizí za posledních dvacet let. Možná, že někdy kolem roku 1991, kdy jak se traduje Havel zavřel slovenské zbrojovky, mohli mít lidi pocit, že bylo ještě hůř a ono možná skutečně bylo, což nám v Praze nedocházelo. A to, že nám to v Praze nedocházelo, nebo přinejmenším nedocházelo dostatečně, bylo jedním z důvodů, proč se ten společný stát nakonec tak rychle rozpadl. Loňský rok začal podobně katastrofálně a vypadalo to, že Slovensko potká osud pobaltských zemí, které si v roce 2009 skutečně sáhly až na dno, když jejich ekonomiky spadly o víc než deset procent. I na Slovensku to tak vypadalo, protože tato automobilová minivelmoc neměla díky krizi co vyrábět, protože auta, ani ta na slovenská, nikdo nechtěl.

Slovensko, stejně jako Českou republiku, zachránil zázrak jménem šrotovné, díky němuž se automobilky zase rozjely. Slovensko, ač poloviční než Česká republika a z hlediska počtu aut prodaných na Slovensku téměř zanedbatelné, šrotovné zavedlo také. Samozřejmě, počtu aut prodaných v Evropě to nijak moc nepomohlo, ale bylo to férové a to si většina Evropy bude pamatovat.

Krize měla pro Slovensko a jeho zbrusu nové euro jedno velké plus. Nikdo, nebo téměř nikdo si nedovolil zdražovat. A kdo to zkusil, jako například tatranští hoteliéři, ten se se zlou potázal. Tatry tak před rokem zely prázdnotou a tak se před tou současnou zimní sezónou zlevňovalo. A letadla z Ruska a Ukrajiny, hlavní to tatranské klientely vyšší třídy, zase začala na popradském letišti přistávat. Všechno samozřejmě nebylo tak skvělé, na Slovensku se zvýšila nezaměstnanost a počet lidí bez práce se přiblížil k patnácti procentům, což je opravdu, opravdu hodně. Při psaní o slovenské nezaměstnanosti je však třeba na chvíli odložit přílišnou korektnost a napsat, že nejméně z jedné třetina až poloviny se na této nezaměstnanosti podílí půl milionová romská menšina, kde nezaměstnanost dosahuje téměř sta procent a která, euro neuro, zůstává největším problémem další budoucnosti Slovenska.

I přes ten vysoký počet lidí bez práce (Slovensko je ale z minulých let zvyklé i na čísla blížící se dvaceti procentům) však euro Slovensku když ne nepomohlo, tak rozhodně neuškodilo. Země díky němu dokonce získala několik významných zahraničních investic, kterých ten právě minulý rok bylo přitom po celé Evropě jak šafránu. Měřeno čistě aritmeticky, berou teď na konci roku Slováci oproti Maďarům, Čechům a Polákům v eurech o deset až dvacet procent více, než před rokem, protože právě o tolik okolní středoevropské měny poklesly. Slovenské platy se tak konečně dorovnaly se zbytkem střední Evropa a fakt, že Slováci dnes berou víc, především takové Maďary pořádně štve. Brzy to můžeme pocítit i my Češi, až se nám odsud ty statisíce šikovných Slováků začnou vracet domů, kde si už vydělají stejně, nebo víc než v Praze.

Ale především a to v případě eura neradno podceňovat, se Slovensko zařadilo do první evropské ligy států, které mají všechno, co má správná země EU mít. Což tady v Praze mnoha lidem nedochází. V roce 2009 nás Slovensko v těch krizových dvanácti měsících předběhlo. Slovákům to přejme. A zamysleme se nad tím, jak konečně vybrat do nové vlády politiky, které to naše bohaté, krásné, ale zaostávající a upadající Česko probudí. Alespoň do takových časů, jako tu byly za První republiky. Berte to prosím, jako takové moje novoroční přání nám všem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .