Středoevropský fejeton Luboše Palaty
Cestování je báječná věc. Mimo jiné pro duši, protože vám ukáže, že to, co se vám mnohdy zdálo jako veliká potíž, jako problém, který jste ještě neřešili, je ve skutečnosti jen malá patálie, oproti tomu, co řeší jiní lidé někde jinde. A nemusíte kvůli tomu hned jezdit někam do rovníkové Afriky, Latinské Ameriky, nebo do Indie. Můžete zůstat v Evropě střední a jet jen kousek za naše hranice - do Maďarska.
Nevím jak pro vás, ale pro mě ten odcházející rok docela složitý, když ne těžký byl. Na skoro nic nebyly peníze, honoráře, už tak nijak vysoké, se často snižovali, mnoha médiím došly peníze, nebo začaly preventivně šetřit už na začátku roku, kdy to vypadalo, že bude ještě daleko větší ouvej, než ve skutečnosti je. A přestože závěr roku ukázal, že snad příští rok už nebude zle, když už nebude dobře, jsou to první Vánoce, před kterými nebyly žádné prémie, v případě mém peníze to určené na dárky a za dobrých let k dorovnání stavebního spoření. Jenže letos nejen že nebude na spoření, ale není moc ani na dárky. Možná bych si z toho i tak trochu zoufal, kdybych pár dní předtím nejel do Budapešti.
Protože Budapešť je místo, kde špatně skutečně je. Nebo spíše daleko složitěji, protože mluvit o skutečně špatné situaci v případě té naší střední Evropy se moc nedá. Na to se nám posledních dvacet let dařilo příliš dobře, i když o důvodech toho dobře by se dalo spekulovat. Maďarsko skutečně, jako jediná země střední Evropy, uniklo na konci minulého roku bankrotu a nebýt pětadvaceti miliard dolarů od Mezinárodního měnového fondu, tak jako stát a Maďaři jako lidé zbankrotovali. Podlehli totiž jednoduchému mámení výhodných půjček na cokoli a to v cizích měnách, které se zdály být zlatým dolem. Půjčky ve švýcarských francích, eurech, ba dokonce v japonských jenech se zdály být skvělé, protože středoevropské měny a v jejich rámci forint v posledních letech posilovaly, takže měl u těch cizích měn nejen nízký úrok, ale dokonce i pocit, že platí pořád méně a vlastně vydělává. Což platilo do chvíle, než se začal forint hroutit a najednou bylo místo nějakých dvouset dvaceti forintů za euro tři sta a forint padal a padal. Důvodem bylo, že si maďarská vláda počínala ve svém rozpočtu příliš rozmařile, občané ji následovali a maďarský dluh rostl nejrychleji v regionu. Oproti Západu, nebo takovým Spojeným státům to nebylo nic tak dramatického, byly horší země, ale v pohybech měn a přemýšlení světových investorů nehledejte spravedlnost, nebo logiku.
Těch pětadvacet miliard dolarů Maďarsko zachránilo. Bylo však spojeno s tvrdými podmínkami, které říkaly šetřit, šetřit, šetřit. Maďarsko, které se dostalo do těžké ekonomické recese, muselo navíc ještě seškrtat všechno, co šlo. A má tak sice nižší deficit rozpočtu, než Česko, ale za hrozně vysokou cenu. "Daně nám brutálně zvýšily, všechny sociální a jiné dávky nám sebraly a platy snížily. Je to všechno dobré pro ekonomiku, ale pro lidi je to hrozně těžké," říkala mi jedna asi padesátiletá Budapešťanka podstatu toho, jak to dnes v Maďarsku před Vánoci vypadá. V Maďarsku tak nejen bude pod stromečky méně dárků, ale mnoho lidí se stěhuje ze svých nových, na hypotéky pořízených domů zpět ke svým rodičům, protože na splátky jim už nezbývá. To, že chybí peníze, je ale vidět ještě mnohem víc na budapešťských ulicích. Z domů padá omítka a kolem mnohých se objevují ta ze šedivého socialismu známá lešení, co nejsou kvůli práci na omítce, ale aby vám na hlavu nespadla nějaká cihla. Po ulicích tu pořád jezdí hrkající Ikarusy, čtvrtá linka metra už měla být dávno hotová a na úklid městu také moc peněz nezbývá, stejně jako na dodělání dalšího kusu pěší zóny.
Přesto to nejsou žádné deprese, na vánočním trhu to vypadá mnohem lépe, než v té naší přebohaté Praze, lidé mají místo nakupování možná více času na to dát si svařák a jen tak si povídat. Nebo si zajít do těch skvělých budapešťských termálních lázní a ponořeni do horké vody sledovat západ rychle mizejícího prosincového slunce. Takže milé, trochu chudší Vánoce, v nichž nám místo rozbalování dárků zbude více času na to si povídat s těmi, které máme rádi. Možná, že je to tak dobře.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.