Středoevropský fejeton Luboše Palaty
Ve čtvrtek po poledni jsem stál v obýváku a usilovně přemýšlel, co všechno si s sebou zabalit. Email, který jsem měl před sebou vypadal totiž značně zlověstně. Psalo se v něm mimo jiné, že český premiér Jan Fischer odlétá s novinářským doprovodem na mimořádný summit Evropské rady do Bruselu ve čtyři hodiny z Letiště Kbely.
A návrat se očekává buď pozdě večer, pozdě v noci, nebo druhý den, nebo, že se neví. Už ve čtvrtek ráno jsem přitom četl v novinách článek, kde švédské předsednictví na otázku délky summitu uvádělo, že v plánu je nejen čtvrteční večeře, ale v podstatě i páteční snídaně, oběd a kdyby se pánové premiéři a prezidenti neměli k dohodě, tak je čas třeba až do pondělí.
A tak jsem stál v tom obýváku a na základě těchto informací přemýšlel, zda si s sebou vzít jen malý baťůžek s notebookem, větší batoh, kam se kromě notebooku vejdou ponožky, prádlo, trička a další základní vybavení na dva dny, nebo si vzít ještě tašku přes rameno s třemi košilemi a nějakým svetrem, či jestli nevzít rovnou menší příruční kufr, jak se na čtyřdenní cestu sluší a patří.
Zvolil jsem nakonec minimalistickou variantu, jen jsem do svého minibatůžku nacpal k notebooku ještě rezervní trenýrky, ponožky, pastu a kartáček na zuby. Odletěli jsme na čas, po čtvrté z Prahy. A let vládním speciálem, který je takovou první třídou plus, byl nádherný, protože slunce zrovna zapadlo a nad českou krajinou se vlnil pás hor. A za ním se zdvíhaly, vysoko nad Šumavu rakouské Alpy. Z letiště to k mohutné budově, kde se Evropské rady v Bruselu konají, trvalo s houkajícími motocyklisty jen nějakých patnáct minut. Akreditace byla vyřízena téměř bleskově a tak jsem krátce po šesté večer už seděl u psacího stolu s telefonem, wifinou, a do notebooku psal první verzi zprávy do Lidových novin. Kterou četli zřejmě čtenáři na Moravě, diskriminovaní léta čtvrteční novinovou uzávěrkou v sedm hodin večer. Summitový svět v Bruselu je taková Evropa v malém. Novináři a televizní štáby ze sedmadvaceti zemí unie a k nim ještě hezkých pár dalších, pro které je dění v unii natolik zajímavé, že si drží v Bruselu korespondenty, nebo je na takovou událost, jako byla ta čtvrteční, pošlou.
Protože ve čtvrtek se v Bruselu nedělo nic menšího, než že se volil, tedy spíš vybíral, první evropský prezident a ministr zahraničí. Já vím, že podle Lisabonské smlouvy se tomu říká jinak. Ale já jako správný, přesvědčený evropský federalista myslím, že je to vuřt. Prostě prezident a šéf diplomacie.
Bylo krátce před sedmou a premiéři a prezidenti měli za sebou první chod a my v sále většinou zprávy pro první vydání a kolegové z televizí příspěvky pro hlavní zpravodajské redakce. Kolega a kamarád Michal, který byl v Bruselu hodně let zpravodajem, zaklapl počítač a zkušeně povídá, že jdeme na večeři.
Večeře jsou totiž na summitech báječné. Jen se na ně musí trefit a to Michal umí. V druhé podzemním podlaží je ukryta velká restaurace, kde je takový malý ráj pro všechny, kteří se rádi přejedí a to navíc zcela zadarmo. Belgický biftek byl polopropečený přesně tak jak to mám rád, hranolky i pepřová omáčka snesly přísná měřítka a losová pěna jako předkrm byla zcela bez chyby. Hodilo by se bílé víno, ale Michal mě upozornil, že za alkohol se i v tomto ráji přece jen platí a platební karty neberou. K bankomatu se mi nechtělo, půjčovat si také ne a tak jsem vzal za vděk italskou minerální vodou, která v pražských restauracích vyjde tak na šedesát korun za třetinku.
Po dobré večeři jsem si chtěl zajít do novinářské kavárny na stejně dobrou kávu, jenomže to už se sálem začalo trousit, že je všechno hotovo. O půl hodiny později už zprávu o tom, že prvním prezidentem bude člověk, co je necelých devět měsíců belgickým premiérem a ministryní zahraničí Britka, o jejíž přesné pozici v Evropské komisi měli pochybnosti i stálí zpravodajové v Bruselu. Prostě, dáma a pán prominou, naprosté nuly.
Seděl jsem nad počítačem a bylo mi smutno. Biftek z belgické krávy mi zhořkl, očekávání dlouhého dramatu se zajímavým koncem se zhroutilo. Evropská unie má svého prezidenta a šéfku diplomacie, ale je to výběr k pláči. Říká se tomu, hora porodila myš.
A tak na závěr milí posluchači jen jednu větu, která se říkala za císaře pána Františka Josefa. Ať nám Pán Bůh ráčí císaře pána zachovat. V našem případě oba naše české pány prezidenty Václava Klause a především pana prezidenta Václava Havla. Přeji vám z Bruselu krásný listopadový víkend.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka