Středoevropský fejeton Luboše Palaty

8. listopad 2008

Musím říci, že být obyčejný Slovák, který každý měsíc počítá, jestli mu po zaplacení složenek zbudou peníze na oblečení pro děti, tak premiérovi Robertu Ficovi fandím. Protože Robert Fico přece nechce nic jiného, než aby byl na Slovensku levný, nebo alespoň ne tak drahý zemní plyn. Plyn, bez něhož si tak nějak topení v našich domech a bytech už neumíme představit.

Nevím, jak to ti, co plyn prodávají, počítají, ale je faktem je, že plyn v té naší části Evropy pořád zdražuje. Mluvčí jednoho velkého distributora v Česku je bývalý slušný novinář a musím, říci, že s pobavením sleduji, jak pokaždé přijde s nějakým novým důvodem zdražení, jako, že je dražší ropa, klesá dolar, stoupají světové ceny a tak dále a tak dále. Součástí práce, za kterou je placen, je také být hodně potichu, když je ropa levnější, dolar posiluje a světové ceny klesají. Ropa byla nedávno za sto dvacet dolarů a dnes je za šedesát a slyšeli jste něco o tom, že by zemní plyn zlevnil na polovinu?

Na Slovensku dokonce francouzští a němečtí akcionáři Slovenského plynárenského průmyslu chtějí plyn o dvacet procent zdražit. A zkusili to opakovaně, bez ohledu na to, že věděli, že tím Roberta Fica naštvou. Protože Robertu Ficovi se už blíží nové parlamentní volby a kdyby si to slovenští voliči spočítali, zjistili by, že Fico zase tak moc levicovým premiérem není. Aspoň ten levný plyn musí být, řekl si Fico a vzal návrh na zvýšení cen plynu jako záminku pro ve střední Evropě zcela nebývalý krok. Znárodnění Slovenského plynárenského průmyslu, byť zatím jen poloviční.

V den, kdy se celý svět zajímal o výsledek amerických prezidentských voleb, schválil slovenský parlament na bleskovém zasedání zvláštní zákon, který státu vrátil část rozhodovacích pravomocí v dozorčích radách privatizovaných podniků. S těmi se to má totiž tak, že při privatizaci si stát sice ponechal většinový balík akcií, padesát jedna procent, ale investorům, kteří za své peníze dostali procent devětačtyřicet, patří většina hlasů v řídících orgánech firmy. Není to nic podivného, tak se to dělá a investor si takovou výhodu samozřejmě zaplatil a cena prodávané firmy tím pádem byla o dost vyšší, než kdyby se prodával jen klasický menšinový balík akcií. Robert Fico teď na Slovensku nechal toto pravidlo zákonem změnit. Sice jen pro zatím omezený případ stanovování cen, ale i to se přece dá, třeba dalším podobným zákonem změnit a rozšířit. Že nemusí zůstat jen u toho, o tom svědčí dopis, který Fico už poslal akcionářům Slovenského plynárenského podniku a v kterém jim v hodně velkých uvozovkách přátelsky nabízí, že od nich jejich podíly odkoupí slovenský stát zpátky. Hezky za cenu, kterou zaplatili před několika lety.

Jak jsme řekl, být obyčejný Slovák, co má z doplatků za plyn docela normální strach, že s penězi z výplaty či penze prostě nevyjde, Robertu Ficovi fandím. Problém je, že si nejsem tak úplně jistý, zda jde Robertu Ficovi pouze o ceny plynu, nebo o něco jiného. O to, že chce, aby stát zase vládl nad ekonomikou a zkouší, jakým způsobem to udělat. A dělá to podle mě způsobem víc než nešťastným, který nemá daleko do komunistického znárodňování v roce 1948.

Před vyhlášením prvního polistopadového znárodňovacího zákona se Robert Fico nechal slyšet, že ukáže západním vlastníkům slovenských plynáren, že Slovensko není banánová republika. Obávám se, že přes noc přijatým zákonem, který bez náhrady bere investorům něco, za co si řádně při privatizaci zaplatili, se Slovensko právě takovou banánovou republikou stává. A to s dodatkem, že těm plynárenským firmám, co nás všechny dřou z kůže, opravdu, ale opravdu vůbec nefandím.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: pal
Spustit audio