Stavitel Josef Hlávka by měl patřit mezi sto největších Čechů, ale z neznámých důvodů tam není

14. červenec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vojtěch Hynais (1854–1925). Podobizna Josefa Hlávky, 1894, Národní galerie v Praze

Hlávkův most, Hlávkovy koleje, to si řada z nás vybaví v souvislosti s Josefem Hlávkou. Ale co dalšího o tomto staviteli, architektovi a především mecenášovi víme?

Když se uskutečnila anketa České televize, kdo patří mezi stovku největších Čechů, stavitel Hlávka se tam nevešel. Jaká škoda, takových výjimečných lidí v naší historii tolik není. 

Účinkuje: historik Marek Junek
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Dramaturgie: Hynek Pekárek
Režie: Michal Bureš
Premiéra: 12. 9. 2016

Ve Vídni, tehdejším hlavním městě rakousko-uherské monarchie, začal tehdy 29letý stavitel svou profesní dráhu.

Je autorem skvostné budovy Opery, Radnice, Votivního kostela a řady dalších staveb. Atmosféra tehdy Josefu Hlávkovi přála, obrovský stavební rozmach města spolu s císařovým rozhodnutím zbourat městské hradby a vybudovat desítky veřejných a státních institucí, to byla skvělá příležitost pro stavitele, který se cítil být Čechem.  

Rodina Josefa Hlávky

Narodil se roku 1831 v Přešticích, vystudoval klatovské gymnázium a po dalších studiích v Praze odchází na studia do Vídně, kde byla prestižní Akademie výtvarných umění. Vzápětí začíná jeho hvězdná vídeňská dráha, ale protože byl velkým vlastencem, vrací se do Čech.

Své úsilí věnoval Praze, kde jeho stopy nalézáme při vzniku tehdy nejmodernější a největší porodnice v Praze - U Apolináře. Zvolil vzdušné pavilónové řešení a vybavil ji veškerými dostupnými technologiemi. Dokonce prý sám nakreslil i dětské postýlky do pokojů pro rodičky a tajný vchod pro diskrétní případy. 

Další jeho aktivity se věnovaly podpoře vzniku Národního muzea i opravě v roce 1890 rozbořeného Karlova mostu po povodních. Sám dozoroval vyzvednutí potopených Brokoffových soch.  

Z knihy Praha na prahu moderny;  Hlávkovy domy Josef Hlávka – Bedřich Tesař – Josef Fanta Vodičkova 15–17, Jungmannova 12–14 | 736 / II 1887–1898

Jen v práci tví záruka všeho zdaru

Je zakladatelem a hlavním mecenášem vědecké instituce, kterou dnes známe pod názvem Akademie věd České republiky. Jeho sociální cítění se projevilo v založení Hlávkovy nadace, která finančně podporovala studenty ze sociálně slabých rodin.

Když byla v roce 1904 založena, studentům řekl: „První vaše úspěchy vám zajistily pobyt v tomto ústavu. Snažte se, aby to nebyly úspěchy poslední. Jen v práci tkví záruka všeho zdaru.“ 

Čtěte také

Je zajímavostí, že sám neměl potomky a ve svém životě zažil různé peripetie: ochrnul, nebo mu zemřela mu první žena.

Byl proslulý svým sociálním cítěním. Celým jeho životem se vede přemýšlení, čemu a komu pomáhat. Nikdo nikdy nespočítá, komu všemu pomohl. Je známo, že podporoval literáta Josefa Václava Sládka, luxusní ateliér zařídil malíři Hynaisovi, financoval vydání řady uměleckých děl a vědeckých studií.  

K jeho neutuchajícím aktivitám patřila také dráha politická, v letech 1883–1891 byl poslancem říšské rady a českého zemského sněmu, dokonce byl doživotně jmenován členem panské sněmovny.  

Ve svém životě obdržel řadu vyznamenání, ocenění a čestných titulů, mezi ně patřilo např. i udělení čestného doktorátu technických věd na pražské ČVUT i čestný doktorát filozofie Jagellonské univerzity v Krakově. O to je víc k zamyšlení, proč zůstává širší veřejnosti méně známým. 

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiu.

Spustit audio

Související