Šťastný muž Topolánek

A zatím jsme byli svědky jediného a poněkud zoufalého činu. Řeč je o prvním jmenování Topolánkova kabinetu, který se dobrovolně vydal na politickou popravu a bez předjednané důvěry se ji neúspěšně snažil získat v Poslanecké sněmovně. Na nic dalšího se politici více než půl roku od voleb nezmohli. Na veřejnost mohou působit jako lidé, kteří nemají dostatečně promyšlené jednotlivé kroky a kvůli tomu musí často improvizovat.

Názorným příkladem může být vývoj v posledních dnech. Zdálo se, že do pátku se skutečně podaří dosáhnout dohody mezi občanskými a sociálními demokraty a lidovci. Vedení ODS na poslední chvíli rozhodlo, že tomu tak nebude. Vyjednávání o vládě založené na spolupráci s ČSSD a s KDU-ČSL občanští demokraté ukončili. Proč se tak stalo, to přesvědčivě nevysvětlili.

Vzhledem k tomu, že ODS neměla ihned v záloze jinou reálnou variantu, šlo patrně o náhlé rozhodnutí bez promyšleného řešení. Občanští demokraté se tak snaží vzkřísit projekt bývalé trojkoalice. Problém je v tom, že poměry jsou jiné a že nelze hladce navázat na dohody učiněné před několika měsíci. Asi nejvýznamnější je změna v čele KDU-ČSL. Volba Jiřího Čunka jednak zchladila vztahy zelených vůči lidovcům, jednak posunula stranu lidovou od ODS směrem více do středu. Vítěz voleb se proto znovu pokouší podruhé vstoupit do stejné řeky. Ta je však už poněkud rozbouřenější a může se v ní utopit.

Přitom Topolánek měl i ve druhém pokusu šanci dosáhnout svého. Pokud by vytrvale opakoval, že chce dojednat reformní vládu a že hloubka reforem bude úměrná délce fungování kabinetu. V tom případě by mohl sociální demokraty tlačit buďto k vytvoření takového vládního programu, který by měl ambice provést razantní změny například ve zdravotnictví, veřejných financích a v sociálním systému, nebo vmanévrovat svého soupeře do bodu, kdy bude jasné, že dohoda na reformách není možná a tudíž mandát kabinetu může být jenom velmi omezený. Konkrétně termínem předčasných voleb a úkolem provést takové změny volebního zákona, které by alespoň teoreticky mohly zvýšit pravděpodobnost vzniku většinové vlády.

Topolánek takto jednání s lidovci a sociálními demokraty na veřejnosti neprodával a patrně ho ani takovýmto způsobem neusměrňoval. Mohl tak chybovat, přesto se ho i nadále drží štěstí. Existuje totiž šance, že se Topolánek ze složité situace dostane. A podle všeho to nebude pomocí úřednické vlády s nepolitickým premiérem, jak navrhují sociální demokraté. K tomu by mohlo dojít až ve třetím pokusu. Alespoň podle selského rozumu, když byl Topolánek znovu jmenován premiérem, těžko lze jmenování vrátit. De facto může pouze podat demisi. V tom případě by podle selského rozumu měl být vyčerpán druhý pokus. A třetí by byl v rukou předsedy Poslanecké sněmovny, který by pak mohl nasměrovat jednání k nepolitické vládě.

Prezident republiky sice vehnal Topolánka druhým jmenováním premiérem do slepé uličky, ze které patrně podle názoru Hradu vedla jediná cesta - dohoda na koalici s ČSSD, tím se však zároveň definitivně zbavil svého vlivu na povolební jednání. Byť by Jiří Paroubek opakovaně a naléhavě vyzýval Václava Klause, aby neumožnil vznik vlády opírající se o přeběhlíky, nemohl by prezident prakticky dělat nic jiného, než na návrh premiéra Topolánka jmenovat jednotlivé ministry. Samozřejmě by jejich jmenování mohl zdržovat. Zkrátka předseda ODS opět prokázal pověst šťastného muže. Patrně proti své vůli na poslední chvíli unikl z pasti vlády s ČSSD a lidovci, ve které by mohli občanští demokraté tahat za kratší konec. Zároveň se mu podařilo ustát políčky od hlavy státu. A vzhledem k napjaté situaci uvnitř sociální demokracie může nakonec z pasti vyváznout se ctí a přitom ne nutně s přeběhlíky.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .