Spousta lidí myslí, že jsou nesmrtelní, říká autorka dokumentu Berka se rozhodl zemřít

„A i z tohoto důvodu byl schopen udělat krok, který udělal, bez sentimentu a patosu. Racionální úvahou a argumentací došel k tomu, že to je nejlepší východisko z jeho situace,“ hovoří o hrdinovi velmi syrového dokumentu. Dodává však, že jeho rozhodnutí spáchat sebevraždu bylo založeno i na jiných než racionálních vlivech.

„Berka na sobě cítil příznaky nemoci a měl za to, že je ta nemoc vážná. Nikdy ji veřejně nepojmenoval, byť se dá domyslet, co tím bylo zhruba myšleno. A že má pro muže v jeho věku velmi rychlý průběh. Už by s její pokročilostí o sobě nevěděl a byl by závislý na svém okolí. Tomu se chtěl vyhnout,“ říká a současně dodává, že osmačtyřicetiletý úspěšný podnikatel v IT podle lékařské zprávy reálně nemocný nebyl.

Otázky smrti a zodpovědnosti za život

„Je to kontroverzní téma, uvědomuji si to a reakce posluchačů jsou pochopitelně různorodé. To téma klade velmi nepříjemné otázky, které se dotýkají velmi hlubokých věcí. Bylo to, co mě na tom tématu lákalo. Spousta lidí žije tak, jak to v dokumentu zaznívá. Myslí si, že jsou nesmrtelní. Nekladou si otázky, které by souvisely se smrtí, ... jakým způsobem se k ní postavit, jakou hodnotu má lidský život a kam až padá zodpovědnost za něj. To mě k němu přitáhlo,“ vysvětluje Martina Pouchlá.

Politika jako svět nekonkrétnosti

Martina Pouchlá vzpomíná na dobu, kdy se nevěnovala publicistice: „Když zapřemýšlím, jaká témata jsem dělala s nejmenší radostí, tak to byla asi témata politická. Byť si všech kolegů, kteří se věnují politice, nesmírně vážím a pokládám jejich práci za nesmírně důležitou. Jsou to ti praví hlídací psi demokracie, ale pro mě je politika problematicky uchopitelná. Je to svět nekonkrétností, kličkování a úplně se v něm necítím.

Vrhla jsem se do toho po hlavě s tím, že uvidím, co z toho vznikne, ani jsem neměla domluvené s ČRo, nebo jinou stanicí, že to budou vysílat. Dělala jsem si to jako tako takový svůj projekt, když jsem si chtěla vyzkoušet, jak se s tím vypořádám. Taky jsem chtěla zakusit tvůrčí svobodu a říkala jsem si, že se nebudu svazovat žádnou škatulkou a natočím to tak, jak to cítím.“

Berka byl impulsem

Když o sobě autorka vítězného dokumentu hovoří, zdůrazňuje, že ji vždy lákalo, a to i uměleckou formou interpretovat svět kolem sebe. „Od malička jsem psala povídky, básně a bavila mě tvorba v jakémkoli smyslu. A to byl vlastně taky důvod, proč jsem se dostala k novinařině.

A když jsem se postupně prokousávala různými způsoby, jak se jako rozhlasový novinář mohu vyjadřovat, ať už to byly živé vstupy, reportáže, tak jsem samozřejmě přemýšlela i o dokumentu, že bych si ho jednoho dne ráda vyzkoušela. Ale byl to až Berka a jeho bloggerský post, který jsem našla a který ve mně vzbudil takové to: tak do toho jdi, vezmi rekordér a nahraj to,“ uzavírá.