Spor o Rukopisy? Protože tady žádné nebyly, tak jsme si je sami napsali, hodnotí historik

Spor je spojen se jménem Václava Hanky, který prý Rukopis královédvorský (RK) objevil v září roku 1817 ve Dvoře Králové. Ve stejném roce se našel i Rukopis zelenohorský, tentokrát na zámku Zelená Hora.

„Když byly v rychlém sledu nalezeny další údajně starobylé Rukopisy, vedly se diskuse a polemiky,“ popisuje literární a výtvarný historik Radim Kopáč.

„Nadšení z těchto památek rezonovalo i v zahraničí: v Anglii, Polsku, Německu, kde dokonce Goethe převedl jednu báseň do němčiny.“ 

Čtěte také

647. schůzka: Pohled na národní obrození ve střízlivém stavu

Dvojice Šafařík a Palacký prohlásila, že jsou to památky pravé, o 40 let později trio vědců vystoupilo s opačným zjištěním.

Filozof Masaryk, lingvista Gebauer a historik Goll napsali, že jde o falza. Veřejnost je za to odsuzovala a stali se terčem nejrůznějších kritik a útoků.

Gebauer si dokonce stěžoval, že velmi trpěl, když se od něj ze strachu distancovali někteří kolegové na univerzitě, opouštěli ho přátelé, a to s doporučením, že měl mlčet.

Zpochybnění se objevovala ještě před nimi, ale šlo o myslitele z německého prostředí,  takže se poukazovalo na jejich „protičešství“. Kritizován byl i jazykovědec Dobrovský – ten ale s odkazem na vysoký věk.

Čtěte také

Rukopis královédvorský jako komiks. Filip Pýcha ho zpracoval originálním způsobem

„Na začátku 80. let 19. století bylo Národní divadlo otevřeno Smetanovou Libuší. Toto dílo vychází z Rukopisu zelenohorského, stejně jako výzdoba kapličky,“ popisuje historik.

Symbolickou tečkou úvah o nepravosti rukopisů může být text ve sborníku Československé akademie věd z roku 1969:

„Oba Rukopisy jsou od jednoho autora, byly napsány až po provedení humanistické reformy latinského písma atd. Ale i v současnosti se objevují hlasy, které jsou přesvědčeny, že zpochybňování pravosti těchto literárních památek je akt zlé vůle.“

Dezinformace už v 19. století

Mystifikace, dezinformace, lži, podvody ale byly v první polovině 19. století velmi časté – a nešlo jen o oba Rukopisy.

„Šlo spíš o hru, což je princip mystifikace. V době Českého národního obrození byla tato hra vyostřená, protože soutěžila s literaturou z německého prostředí. A hrála se občas velmi ostře, s falešnými kartami. Určitě jde říct, že lhaní či cíleně podbarvené klamání mělo svou roli ve službě národní kultuře“.

Za básnířku byla označena i Magdalena Dobromila Rettigová.

Na scéně se tak objevila i údajná básnířka Magdalena Dobromila Rettigová, kterou známe jako autorku populární kuchařky. Její báseň se objevila v tisku – přestože sama autorka uváděla vše na pravou míru, příliš to nepomohlo. A za českou básnířku byla považována dál.

Další byla Žofie Jandová, ale různé podvrhy se odehrály i v rodinách. Například František Ladislav Hek napsal básně, které pak vydával za díla svých dcer.

Čtěte také

Magdalena Dobromila Rettigová - autorka Domácí kuchařky

A na konci 30. let 19. století se splnil sen o české básnířce Marii Čacké. Byl to pseudonym, ale tato žena existovala a jmenovala se Božislava Svobodová, provdaná Pichlová. I její příběh dostal romantizující nádech – ale vytvořil ho její manžel. Vesničanka, bohem nadaná, se kterou se náhodou setkal pražský učenec a našel lístek, který jí vypadnul z kapsy. Byly na něm básně. Jeho okouzlení nebralo konce, takže se s ní oženil.

V případě Čacké se spirála mystifikace, pomezí pravdy a lži, roztočila ostře, takže v dobovém textu najdeme nekrolog za neexistující básnířku. Její díla byla zhudebňována a „i v současnosti nacházíme jejich kvalitu,“ doplňuje Kopáč.     

Rukopis královedvorský|foto:Česká společnost rukopisná

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli národní obrození nevyužívalo mystifikací, literární a výtvarný historik Radim Kopáč odpovídá:

„Využívalo, zejména v prvních dekádách 19. století, kdy se České národní obrození formovalo. Byl to jeden z velmi užitečných nástrojů, byť na hraně lži a pravdy. Jistě v tom můžeme hledat i nějaký český mindrák: Když ty památky nemáme, tak si je vytvoříme.“   

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.