Spokojenost s prohrou

Politik Filip si jistě před druhým kolem sečetl hlasy pro staronového předsedu s těmi, které v prvním kole získal Václav Exner, a Standu Dolínka upozornili už porotci, že neučinil moudře, když zvolil píseň, která byla nad jeho hlasové možnosti, a pak nestačil s dechem. Když tedy Filipovi podle očekávání chyběly hlasy, srdečně se objal s předsedou Grebeníčkem a Dolínek, kterému pro změnu chyběly esemesky, se objímal se zbylými kandidáty na českou superhvězdu. Život jde dál, řekli si Vojtěch Filip a Standa Dolínek. A jistě i plavkyně Nina Živaněvská, která o tři setiny vteřiny zaostala v cíli evropského finále na 50 metrů znak za Ilonou Hlaváčkovou. Španělka ruského původu přitom byla vzhledem k nachlazení naší plavkyně favoritkou, navíc když ji na mistrovství světa o dvě setiny vteřiny porazila.

Ilona Hlaváčková se po zisku prvního evropského zlata usmívala stejně hezky, jako když loni na mistrovství světa získala stříbro. A povšimněme si, že své vítězství zvládla stejně dobře jako Standa Dolínek či Vojtěch Filip své prohry. Řekla, že se necítí jako národní hrdina a člověk, co píše historii, ale trochu jako sobec, který je moc rád za titul, který je jenom její. Dobrá řeč. Vždyť prvenství vydřela v disciplíně, kde nerozhodují hlasy delegátů ani esemesky diváků. Pokud příště prohraje, bude to objektivně tím, že soupeřky budou rychlejší. Včera nebyly.