Spodní prádlo v běhu času: od historických korzetů až po punčochy ve spreji

4. duben 2017

Podoba a funkce spodního prádla vždy úzce souvisela s dobovým ideálem krásy a životním stylem. Novinky se také podobně jako v ostatních oblastech módy prosazovaly i v souvislostech s politikou, vlivem válek a hospodářských okolností.

Například podprsenky se na úkor korzetů prosadily kvůli nedostatku kovu během první světové války. Americký prezident prý tehdy ženám doporučil, aby před korzety vyztuženými kovovými dráty upřednostnily podprsenky. Ty se zároveň ukázaly jako praktičtější a pohodlnější alternativa pro čím dál tím běžněji manuálně pracující ženy.


Díky silně zakořeněné tradici českého módního průmyslu můžeme v oblasti prádla vybírat hned z několika lokálně vyráběných alternativ. České prádlo šijí mimo jiné v píseckém Jitexu, Litoměřickém Timu nebo v Triole v Horním Jiřetíně. Právě do té můžete nahlédnout v úvodu audioreportáže.

Abychom lépe pochopili tvary a fungování dnešního prádla, je dobré znát jeho historický kontext. Jak vysvětluje paní Lýdie Malchárková z české značky prádla Triola, dámská podprsenka má velmi dlouhou historii. Už v dobách antiky si ženy stahovaly prsa jednoduchým textilním pásem bez ramínek, kterému se říká strophium.

Středověk byl pak pro spodní prádlo dobou temna: „Když se z Evropy vytratil vliv antiky a Říma, podprsenky v podstatě vymizely a vrátily se až počátkem dvacátého století. Mezitím se nosily spodní košilky a spodničky ve více vrstvách.“

Patent na podprsenku

Na patentu na podprsenku zbohatla v době první světové války a těsně po ní paní Marie Jacobová: „V roce 1914 se prý vydala na ples a měla hodně odhalené šaty, ve kterých jí korzet překážel. Proto použila dva kapesníky svázané stužkou, ze kterých vytvořila možná první takovouto podprsenku. Americká firma, která si od ní patent koupila, pak v následujících letech na prodeji podprsenek vydělala milióny,“ popisuje teoretik módy a pedagog Petr Tylínek.

Spodní prádlo vždy odráží dobové ideály krásy. Aktuálním trendem je u ženských prsou kulatý tvar, ale v minulosti byly žádané třeba plošší nebo naopak špičaté tvary. Je zajímavé, jak hluboko do minulosti sahá současná představa o ideálních proporcích ženské postavy 90-60-90.

Logo

„Tyto míry má Venuše Milótská, která byla nalezena během Napoleonských válek. Dodnes je vystavená v Louvru, i když už bez jedné ruky. V té původně držela jablko s nápisem – té nejkrásnější. Jde o scénu z Paridova soudu,“ vysvětluje Lýdie Malchárková.

Od bederních roušek k pánskému prádlu

Žádaný tvar a proporce těla jsou bohužel pro řadu lidí důležitější než jejich pohodlí a zdraví. Jak popisuje stylistka Žaneta Ilutanová, která se specializuje na spodní prádlo, české ženy si velmi často kupují nevhodné podprsenky: „Nejčastěji mají příliš volné obvody a velmi malé koše. Místo toho aby docílily zamýšleného push-up efektu, jim pak prsa klesají, a protože jim všechna váha visí na ramenou, přetěžují si ramena a záda.“

Co se týče pánského spodního prádla, už ve starověku se nosily bederní roušky, které měly zpevňovat tělo a zamezit znečištění svrchního oděvu. „Ve středověku se pánské spodní prádlo zdobilo krajkou, podobně jako dámské. Je zajímavé, že v době renesance bylo často dražší než svrchní oděv,“ popisuje Petr Tylínek.

V dobách renesance a baroka si pánské prádlo co se týče zdobnosti a objemů nezadalo s dámským. Podobně jako ženy, i muži si tehdy stahovali hrudník.

Spustit audio