Speciální školy mají stále méně dětí

Tam ale selhávají. Školy nemají dostatek asistentů, kteří by dětem pomáhali. Aby se do zařízení se speciálním programem dostali, musí žáci projít řadou náročných vyšetření, která trvají i několik měsíců a výsledek je značně nejistý.

Do základní školy se speciálními třídami ve Vlašimi chodí desetiletý Míša. Jeho maminka Jana Znamenáčková totiž musela doslova bojovat za jeho přeřazení do speciální školy. Míšův zdravotní stav se kvůli tomu výrazně zhoršil.

Když bylo Míšovi několik měsíců, podrobil se operaci. Protože se nepovedla, v pěti měsících musel na druhý zákrok. Po něm lékaři zjistili postižení. Trpí nepozorností. „Má hodně krátkou paměť a má nádorek na mozečku, který se mu při větším stresu nebo psychické námaze může i zvětšit,“ vypráví Jana Znamenáčková.

Míša chodil na běžnou základní školu. I když měl zvláštní učební program, asistentka se mu někdy nemohla věnovat, protože celá škola měla k dispozici pouhé tři asistentky. Dítě trpělo zvracením, průjmy, bolestmi hlavy.

Proto Jana Znamenáčková usilovala o přeřazení do speciální školy. Trvalo to celý rok. „Děti ho přijaly úplně jinak, v téhle škole jsou si děti rovné. Což je dokázáno teď, dostal vyznamenání, měl dvě dvojky. A když chodil do normální školy, tak mu dali pětku a řekli, že prostě nezvládá školu,“ vysvětluje maminka.

Žáci speciální školy pro nevidomé a slabozraké Jaroslava Ježka při pěveckém prožitku lidové písně

Podle paní učitelky Hany Brýlové je ve speciální třídě pět dětí a ty jsou vzdělávané podle speciálního programu: „Pracuje tady i asistentka, takže je to pro děti hodně přínosné, protože každé dítě je v jiném ročníku a jede podle jiného vzdělávacího programu.“ Díky tomu zaznamenal Míša ve škole výrazné zlepšení.

Vyhráno ale nemá. Děti, které jsou ve speciální škole, totiž musí každý rok na přezkoumání svého zdravotního stavu. Každý rok jim tak hrozí návrat do běžné školy.

Že je přísnější posuzování dětí u některých na škodu, je přesvědčená také ředitelka Základní školy se speciálními třídami ve Vlašimi Ilona Benešová: „Všechno se zúžilo jenom na naměřené IQ a nehledí se na spoustu dalších věcí. Na to, jaké další možnosti dítě má, aby to naměřené IQ mohlo využívat. Tím pádem jsou na tom, řeknu, bity děti, které jsou v takzvaném pásmu hraničním.“

Mezi kritiky nového posuzování dětí patří také dětský psycholog Zdeněk Martínek. V pedagogicko-psychologické poradně pracuje 25 let. „IQ je pouze číslo. A ten problém každého dítěte musíme vidět v celém komplexu. Jsou děti, které mají třeba rozumové schopnosti průměrné, ale komplex poruch učení je tak silný, že skutečně nemají šanci tu školu zvládnout. A tady by stálo za úvahu, zda by těmto dětem nepomohlo přeřazení do speciálního školství.“

Ve své praxi se setkává s dětmi, které trpí neurotickými problémy. Vyhýbají se škole, často se u těchto neúspěšných dětí objevuje psychosomatizace, tedy bolesti břicha, bolesti hlavy. „Stálo by za úvahu znovu přehodnotit kritéria přeřazování do speciálních škol. Protože IQ je pojem velice relativní, nemělo by být jediným vodítkem,“ zdůrazňuje Zdeněk Martínek.

Krok, který měl ze speciálních škol vyčlenit děti s normální inteligencí, se tedy podařil. Ne pro všechny je ale výhrou.

Podle náměstka ministra školství Jindřicha Fryče je v České republice 64 speciálních základních škol, které vyučují výhradně podle vzdělávacího programu pro speciální základní školy. „A pak máme 90 základních škol speciálních, které mají převažující vzdělávání podle vzdělávacího programu pro základní školy speciální,“ dodává Jindřich Fryč s tím, že Ministerstvo školství zřizuje dalších 11 speciálních škol, které jsou určené pro děti a žáky převážně se smyslovým postižením.