Španělské komunální volby

Komunální volby jsou pro občany vlastně nejdůležitější, protože právě s těmito svými zastupiteli se dostávají nejčastěji do styku. S nimi řeší své každodenní problémy a od nich přicházejí nejkonkrétnější iniciativy. Poslance v hlavním městě jednotlivec jen těžko ovlivní, na starostu malé obce si snadněji může došlápnout. To všechno se probírá v těchto dnech ve španělských médiích, předtím než pozítří půjdou Španělé k urnám. 35 milionů pravoplatných voličů zvolí téměř 70 tisíc zastupitelů na nejnižších úrovních.

Kromě Španělů, kteří splňují běžné podmínky kladené na občana-voliče jako je věk, svéprávnost a podobně, smí podle rozhodnutí Evropské unie včleněné do španělské ústavy už v roce 1992 volit a být zvolen v komunálních volbách také cizinec, občan země Unie, který žije na území Španělska. Toto právo se dnes vztahuje i na občany České republiky, kteří žijí v zemi. Kromě toho má Španělsko dohodu s Norskem, rovněž z počátku devadesátých let, podle níž občané obou zemí moho volit v té druhé na základě reciprocity. Podle oficiálních údajů ústředního imigračního sekretariátu žije ve Španělsku přes šest set tisíc cizinců s právem volit.

V průběhu posledních let španělská vláda podepsala smlouvy o přátelství s několika latinskoamerickými zeměmi, v nichž je také obsažen článek podobný tomu, který byl uplatněn v případě Norska. Kdyby parlament ratifikoval tyto smlouvy, což zatím neučinil, narostl by počet cizinců s právem volit na milion dvě stě tisíc. S Marokem a Ekvádorem, odkud pochází nejvíce přistěhovalců, kteří časem získali právo trvalého pobytu, zatím Madrid vůbec nejednal.

Lze konstatovat, že z nedělních komunálních voleb je takto vyloučeno plných pět procent potenciálních voličů. A přitom existuje v zemi 46 obcí - některé z nich i s padesáti tisíci obyvatel - v nichž žije více než 25% cizinců bez práva volit. Různé občanské iniciativy chtějí pomoci zrovnoprávnit tyto lidi a poukazují na to, že dokud nedojde k nápravě, nelze považovat Španělsko za demokratickou zemi. Kromě toho se na padesát nevládních organizací rozhodlo jako formu protestu nainstalovat před některé volební místnosti urny, do nichž by symbolicky měli vložit své hlasy ti, kteří volit chtějí a nemohou.

Není to tak dávno, co počet obyvatel Španělska stagnoval. Nápravu jako leckde jinde zjednali až imigranti. Ti také podle studie Autonomní university v Barceloně přispěli k tříprocentnímu růstu hrubého domácího produktu. Zjistilo se, že imigranti dávají národnímu hospodářství víc, než získávají. Toho si jsou ostatně zákonodárci vědomi. Vloni povolili sedmi stům tisícům nelegálních přistěhovalců získat papíry a legalizovat tak svůj pobyt v zemi. Podobná akce se má opakovat.

Komunálních voleb by se také rádi zúčastnili baskičtí separatisté. Poté co byla řada jejich stran postupně zakázána založili letos v březnu novou s názvem ASB - Abertzale Socialisten Batasuna. V demokratické zemi není snadné zakázat politickou stranu. V tomto případě se to ale povedlo už po několika týdnech se soudním odůvodněním, že ASB má ve svém názvu jméno zakázané strany Batasuna, dva z jejích zakladatelů byli předními lídry zakázané strany, její organizace a struktura je totožná se zakázanou stranou a hlavně existují důvěryhodné indicie, že ASB je navázána na teroristickou organizaci ETA. Pro připomenutí: ačkoli ETA vloni vyhlásila trvalý klid zbraní, podnikla atentát na letiště Barajas, který stál dva lidské životy. Baskičtí separatisté se k atentátu nevyjádřili a naopak trvají na tom, že klid zbraní pokračuje. Navíc se začátkem května v Baskicku objevilo 200 volebních seskupení, které mohly vzniknout na základě podpisové akce, jíž se zúčastnilo 80 tisíc osob. Nesou název Abertzale Socialistak plus název obce, v níž kandidují. Zakázat je podle zákona nelze, i když všichni vědí, že za nimi stojí baskičtí separatisté.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .