Soumrak bohů. Vladimír Mečiar a Václav Klaus

23. srpen 2017

Výsledek červnových volebv roce 1992 potvrdil trend výzkumů veřejného mínění z prvního pololetí téhož roku.

Debakl profederálních sil na Slovensku, kde výrazně zvítězilo levicové Hnutí za demokratické Slovensko Vladimíra Mečiara s koncepcí „konfederačního“ uspořádání společného státu a vítězství pravicové a jasně profederální ODS Václava Klause v českých zemích jednoznačně definovalo situaci.

Čtěte také

Hlavní postavy dramatu byly zvoleny. Vladimír Mečiar a Václav Klaus byli oba politickými politiky, pro nepolitickou politiku ostatně nebylo v této napjaté situaci místo. Oba měli jasnou politickou koncepci, ovšem tyto koncepce nebyly kompatibilní.

Vzhledem k tomu, že slovenská představa konfederace byla jako základ společného státu právním nesmyslem (sám Mečiar byl přitom právník), došlo poměrně rychle k dohodě o rozdělení státu, a to bez částí společnosti opakovaně požadovaného referenda. Těžko ostatně vytvořit otázku, na kterou by se dalo odpovědět ano/ne v situaci, kdy si pod pojmem federace šlo představit poměrně široké spektrum někdy i zcela odlišných podob společného státu.

Čtěte také

Populisticko-mesianistické myšlení Vladimíra Mečiara a převážně ekonomické myšlení Václava Klause přitom velmi dobře symbolizovala odlišnou společenskou situaci v obou částech společného státu i jejich další směřování. Jednání o zániku Československa nakonec dopadla nad očekávání dobře - situace v tehdejší Jugoslávii byla nesporně mementem - a svou pozitivní roli hrál také fakt, že oba klíčoví politici byli tvrdými pragmatiky.

V pořadu jsou použity úryvky z dokumentů i odborné historické literatury, ukázky z archivních snímků Českého rozhlasu (konkrétně z projevů a vystoupení obou premiérů) i citace z jejich rozhovorů a vzpomínek.

autor: Pavel Hlavatý
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.