Soukromá věznice a partnerství veřejného a soukromého sektoru

Po vzoru Spojeného království nebo Itálie se nyní i česká vláda rozhodla nabídnout veřejnosti možnost postavit a provozovat první soukromou věznici v Rapoticích u Brna. Máte-li na účtu přebytečnou miliardu a zkušenosti s veřejnými zakázkami, mohli byste se tak už za pár let pochlubit, že díky Vám jsou naše ulice o něco bezpečnější.

Zapojení soukromého sektoru ve službách veřejnosti při tom ani v Česku není žádnou velkou novinkou. Ve městech a obcích se dočkala realizace již více než tisícovka projektů, mezi nimiž rozsahem i náklady jednoznačně vedou kontrakty v oblasti provozování vodovodních a kanalizačních sítí a likvidace komunálního odpadu. Jen na nejvyšší úrovni se zatím Česká republika tzv. spolupráci veřejného a soukromého sektoru, známé spíše pod anglickou zkratkou PPP, úspěšně vyhýbá. Svou vinu na tom nese i neúspěšný tendr na výstavbu dálnice D47, který nás za vlády ČSSD kvůli rozhodnutí vypovědět nevýhodnou smlouvu s izraelským investorem stál více než 600 milionů korun.

Příklady ze zahraničí dokládají, že koncept Public-Private Partnership může být výhodný jak pro soukromého investora či provozovatele, tak i pro stát. Jde jen o to správně rozložit rizika plynoucí z projektu a zajistit důslednou kontrolu oboustranného plnění smlouvy po finanční i kvalitativní stránce. Z českého pohledu se jako nejproblematičtější jeví skutečnost, že stát uzavírá se soukromým partnerem dlouhodobý kontrakt na dvacet až třicet let, čemuž odpovídá i výše celkového plnění. Logicky zde potom vzniká prostor pro korupci a z politického pohledu je přece jen přijatelnější riskovat menší ztráty u krátkodobých smluv než ušít jednu, zato však doslova sloní botu.

Záměr postavit věznici, kterou by si stát pronajímal od soukromého investora, je jedním ze dvou pilotních projektů, jež v roce 2005 připravilo Ministerstvo spravedlnosti. Současný ministr Jiří Pospíšil ho po svém nástupu do funkce nechal přezkoumat a výsledek byl více než překvapivý. Oproti původně uvažovaným investičním nákladům se cena snížila o 590 milionů na necelou miliardu korun a celková úspora, kterou by měla výstavba a provozování rapotické věznice soukromým partnerem přinést, byla odhadnuta na 380 milionů, což je u zakázky za tři miliardy korun více než jedna osmina rozpočtu.

V letošním roce se projekt posunul do další fáze, když byla ministerstvem schválena studie proveditelnosti potvrzující životaschopnost záměru. Po zadání a vyhodnocení výběrového řízení na dodavatele a poskytovatele služeb by mohla být konečná smlouva podepsána do konce roku 2008. Slavnostní otevření nových cel splňujících evropské standardy je pak plánováno o dva roky později.

Již nyní se hlásí zájemci z řad vězňů, kteří by se do Rapotic rádi přestěhovali. Nové nápravné zařízení přinese podstatné zvýšení komfortu a uleví i stávajícím objektům, které jsou naplněny na 106 procent kapacity. Bachaři se však podle zákona budou i nadále rekrutovat z řad zaměstnanců státní Vězeňské služby, a tak se rizika útěků nemusíme obávat.

Zajímavostí je, že věznice bude stát na místě bývalé sovětské raketové základny. Za minulého režimu šlo o přísně utajovaný vojenský prostor, přestože Rapotice leží jen asi třicet kilometrů od Brna. Věznice by se zde navíc měly objevit hned dvě, z nichž ta první, státní, vzniká úpravami stávajících panelákových kasáren. Po dokončení se celý areál stane co do počtu vězňů třetím největším zařízením v zemi hned po Borech a Valdicích.

Azyl zde však naleznou jen "slušnější" zločinci, protože typově půjde o věznici s ostrahou. Tomu odpovídá i standard vybavení, který počítá se šesti metry čtverečními na ubytovaného vězně, učebnami, dílnami, knihovnou i sportovišti.

Základním přínosem PPP projektů je schopnost soukromého sektoru nabídnout za nižší náklady stejnou nebo i vyšší kvalitu služeb. Cenová úspora je u projektu rapotické věznice umocněna rozložením plateb do rovnoměrných ročních splátek. Stát se tak vyhne vysokým počátečním investicím a platit začne až po uvedení zařízení do provozu. Současná kalkulace počítá s roční splátkou 111 milionů a celkovými výdaji ve výši 2, 6 miliard korun.

Časté otázky vzbuzuje zamýšlený rozsah odpovědností svěřených soukromému partnerovi. Z pohledu dělení projektů založených na spolupráci veřejného a soukromého sektoru se jedná o druhý nejvyšší typ, kdy soukromník objekt sám navrhne, postaví, financuje i provozuje. Za všechny tyto činnosti potom také zodpovídá a nese případné riziko. Na straně státu tak zůstává riziko plynoucí z nenaplnění kapacit, legislativních změn a zajištění bezpečnosti.

Po zprovoznění bude soukromá firma zajišťovat kompletní provoz areálu vyjma dozoru. Typickými činnostmi je například úklid, údržba, opravy nebo poskytování stravovacích služeb. Ve smlouvě bude rovněž zakotvena povinnost partnera zajistit zaměstnání minimálně pro šedesát procent odsouzených. Projekt proto počítá i s výrobními halami společnými pro obě věznice, které si budou moci i s pracovníky najímat další firmy. V případě neplnění kvalitativních požadavků může stát provozovatele sankcionovat snížením ročních plateb, případně při závažných nedostatcích smlouvu vypovědět a vysoutěžit nového provozovatele. Pokud se spolupráce osvědčí, je možné stávající kontrakt naopak prodloužit.

Podaří-li se projekt dotáhnout úspěšně do konce, přinese ministru spravedlnosti Pospíšilovi cenné politické body. Nesrovnatelně větší přínos však bude znamenat z pohledu dalších investičních záměrů státu. Spolupráce veřejného a soukromého sektoru je totiž jedním z nejjednodušších a současně nejefektivnějších nástrojů, jak dosahovat úspor v rozpočtu. Klíčem k úspěchu však zůstává kvalitní příprava a důsledná kontrola všech projektů.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .