Soud se 3 chorvatskými generály

Operace Bouře trvala krátce, co se týče Srbů, byl to spíše úprk, nežli by jejich dávno téměř zapomenuté a demoralizované jednotky kladly skutečný odpor. Chorvatsko tak zlikvidovalo Republiku srbská Krajina, jejíž existence představovala asi třetinu chorvatského území. Bránila normálnímu cestování a pozemnímu spojení mezi Záhřebem a Splitem. Jak po silnicích, tak po železnici.

V září roku 1995 jsem se ocitl ve vesnici Grubori nad někdejším hlavním městem - pokud se tomu tak vůbec dalo říkat-zmíněné Republiky srbská Krajina, Kninem. "Uvidíte sami, pojďte klidně s námi, nikomu ze Srbů se nic nestane," dušoval se chorvatský kapitán, který týmům OSN do Gruborů zajišťoval doprovod. Došli jsme na místo. Vyděšení lidé koukali na naši blížící se skupinu. Jeden z chorvatských vojáků vzal do ruky malý amplión. Po chvilce se ozvalo: "Srbové, jste od nynějška občany Chorvatské republiky. Pojďte s námi do Kninu, dostanete dočasné dokumenty a 200 kun humanitární pomoci na osobu." Starší muž, pravděpodobně stařešina vesničky souhlasil za podmínky, že s nimi my z OSN budeme stále v kontaktu.

A tak jsme šli po kamenité cestě dolů. Za několik desítek minut jsme dorazili na kninský městský úřad. A skutečně tam stáli úředníci a u prvního stolku vydávali vesničanům poté, co nahlásili osobní údaje, dočasné občanky. A u druhého stolu pak slíbených 200 kun humanitární pomoci. Novopečení občané Chorvatska nás požádali ať je raději doprovodíme i zpět. Když jsme se chtěli vrátit, uviděli jsme ale jen vesničku v plamenech. A tak se vyděšení Grubořané vydali raději na sousední kninskou základnu vojsk OSN. Nikdy se už domů nevrátili. Nebylo totiž kam.

Zmínění generálové Gotovina, Markač a Čermak- tem mimochodem velel právě v Kninu a garantoval Srbům za naší přítomnosti bezpečnost- jsou nyní obviňováni z toho, že se zbytečným ostřelováním i nevojenských cílů snažili jako velitelé armády demoralizovat srbské necivilisty i civilisty k bleskovému odchodu s Chorvatska. A z velké části se jim to i podařilo. Obžaloba je viní i z toho, že jako velitelé nesou odpovědnost za zabití několika stovek Srbů během útoku.

Zatímco byl Ante Gotovina lapen po několika letech pátrání na Kanárských ostrovech, čímž skončilo blokování přijímacích rozhovorů Chorvatska do Evropské unie, generálové Markač a Čermak odešli do Haagu dobrovolně. Poté byli nejprve vyšetřováni na svobodě, kde čekali na včera zahájené přelíčení.

Zatím pochopitelně není jasné, nakolik jsou souzeni skutečně vinni. Co se týče systematického vyhánění srbské populace za souhlasu tehdejšího prezidenta Tudžmana, bylo zničeno, vyrabováno, nebo vypáleno až 22 000 srbských domů. Zabito minimálně 350 lidí. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že by si Srbové na počátku války počínali vůči Chorvatům lépe. Spíše naopak.

Slovo na závěr. 13 let po operaci Oluja se do svých domovů vrátila necelá polovina vyhnanců. Ti další už svou budoucnost nespojují s Chorvatskem a u nemalé části z nich, jak už bylo řečeno, nebylo kam se vrátit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .