Soud o Dělnickou stranu

A které se zároveň měly podílet třeba na organizaci loňského pochodu v Jihlavě, věnovaného evropským hrdinům. Což je ovšem jen hrubě eufemistické označení kupříkladu pro padlé z elitních jednotek SS, k nimž čeští extremisté chovají nepříliš tajený obdiv.

Těžko říci, zda má tato kulisa brněnského soudního zasedání učinit dojem na předáky Dělnické strany, samotný soud či snad veřejnost. Nakonec, o náhodu přece jen jít může. Ale pokud se potvrdí neověřené informace, že v bytech zadržených byly nalezeny materiály nacistické i rasistické, bude to v duchu strategie, kterou vláda u soudu razí. Neboť se snaží prokázat, že je Dělnická strana přímo propojena s neonacistickým hnutím, konkrétně se zakázaným Národním odporem.

O tom také hovořil během úterního stání prominentní advokát Tomáš Sokol, kterého si po loňském neúspěchu o zákaz dělnické strany tentokrát ministerstvo vnitra najalo, což svědčí o tom, že chce vláda druhé blamáži rozhodně předejít. Leccos by ukazovalo, že důkazy o symbióze Dělnické strany s vyslovenými neonacisty jsou vcelku jasné. Kupříkladu fakt, že představitel německé organizace Svobodný odpor Steffen Pohl označil předloni na srazu jenž spolupořádala Dělnická strana Adolfa Hitlera za největšího Evropana dějin. Když se nyní předsedy dělnické strany soudci opakovaně na inkriminovaný Pohlův projev ptali, Tomáš Vandas se k obsahu nechtěl znát. Ale nevysvětlil, proč měl čtvrt roku po té na jiné akci projev hned vedle Pohla.

Hlavními trumfy ministerského týmu se Sokolem by ale mělo být už zmíněné prokazování, že "dělníci" jak se Vandasově straně říká a Národní odpor se skrze řadu totožných osob do značné míry překrývají. Přestože se Vandas jakž takž snaží od vypjatých extremistů distancovat, pohybovat se naopak na legální půdě a tedy vyvíjet běžnou politickou činnost. Což se mu dosud vcelku dařilo a v loňských eurovolbách dokonce mírně zabodoval. Jenomže je svým způsobem v kleštích, neboť musí být jednak opatrný před úřady, ale zároveň potřebuje věrné sympatizanty. A ti - chtěj nechtěj - se rekrutují z aktivních a ostřílených neonacistů. A dokázala by Dělnická strana bez nich působit jako pro kohosi snad přitažlivá polovojenská organizace, pořádající divoké bitky během proti-romského pochodu? Přičemž fotodokumentace ukazuje, že vehementně se při takových událostech projevují mezi "dělníky" neonacisté takřka notoričtí, na které vede policie složky dlouhá léta.

Vandas ovšem může a také to zřejmě dělá všelijak kličkovat: k některým lidem se nehlásit, o jiných říkat, že je fotografie z bitek zachycují v době, kdy nebyli členy strany. A tak podobně. Jak se na to bude dívat soud, nemáme tušení. Ale ten si těžko nevšimne, když ministerští právníci upozorňují kupříkladu na viditelně vytetovaný hákový kříž jistého aktivisty, který vloni vystupoval na tiskové konferenci "dělníků". Anebo toho, je řada lidí na volebních kandidátkách strany běžnými účastníky neonacistických srazů, pochodů, koncertů a tak dále, přičemž na ně dojíždějí také do ciziny. Před soudem se rovněž promítaly fotografie hajlujících Vandasových lidí. A Sokol prohlásil, že je nepředstavitelné, aby v nějaké jiné politické straně bylo tolik členů, činovníků a aktivistů opakovaně trestně stíháno za extremismus. Což podle něj dokazuje spojení s četnými neofašistickými subjekty.

Na to Vandas může jen dokola říkat, že členy nelustruje a nemůže o nich mít přehled. K tomu bychom mohli poťouchle dodat: probíhající soudní řízení mu do značné míry určitý pohled na stranické řady umožnil. Že z toho předseda cosi vyvodí, ale nečekejme.

Vandas ostatně tvrdí, že ať soudní řízení skončí tak či onak, bude to vítězství. Čímž chce dozajista říci, že případný zákaz stranu naopak posílí a že se veřejného prostoru nemíní vzdát. To se ostatně domnívají i někteří komentátoři, podle kterých kriminalizace může skutečně spíš přinést efekt kontraproduktivní. I kdyby to byla pravda, stát se přesto musí pokoušet zbavit legality politický subjekt prošpikovaný násilnými extrémisty a nesený myšlenkou jakéhosi polo-totalitního uspořádání. A to klidně i napotřetí, pokud se to ani tentokrát u Nejvyššího správního soudu nepodaří. Za sebou má ostatně nesporně drtivou většinu veřejnosti, která pohlíží na neofašisty, i když maskované, s neskrývanou nechutí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .