Sociální reforma v Izraeli

Binjamin Netanjahu, kterému bylo po volbách překvapivě nabídnuto křeslo ministra financí, přijal tuto funkci jako výzvu k provedení rozsáhlých rozpočtových škrtů, které by podle něj měly státu přinést dvě a čtvrt miliardy dolarů ročně.

Hospodářská reforma je v Izraeli víc než nezbytná. Stoupá nezaměstnanost, která v prvním čtvrtletí přesáhla jedenáct procent, takže bez práce je skoro tři sta tisíc lidí. Inflace překročila osm procent. Podniky bankrotují a zahraniční investoři opouštějí zemi. Příčinou je nejen celosvětová recese, ale především palestinská intifáda, která podle odhadů centrální banky, za dva a půl roku trvání, Izrael stála asi tři miliardy izraelských šekelů, tedy zhruba šest set šedesát milionů dolarů. Ty tvoří zejména ztráta v oblasti cestovního ruchu, který v důsledku obav turistů poklesl až o osmdesát procent.

Souhlasu izraelského Knesetu s utahováním opasků předcházela bouřlivá a vleklá jednání s odbory, které, stejně jako v ostatních zemích usilujících o ekonomické oživení, nechtějí přijít o rozsáhlé sociální výhody. Celonárodní izraelská odborová federace Histadrut proto svolala nejmohutnější sociální stávky, jaké kdy Izrael zažil.

Protesty trvaly pět dní a zcela ochromily zemi. Izrael zahltily nevyvezené odpadky, přístavy zaplnily nevyložené lodě, nelétala letadla, nefungovala veřejná doprava a zavřené zůstaly banky a místní úřady. Stávkovaly železnice, burza, ropné rafinérie, celníci, pošty, telekomunikace, elektrické podniky, vodárny i nemocnice s výjimkou pohotovosti a nakrátko se připojily také státní školy a školky.

Jednání s odbory provážely invektivy a hněv Binjamina Netanjahua, ale i populárního a nesmlouvavého předáka Histadrutu Amira Perece. Ministr dokonce v půlce května pohrozil, že vládě navrhne legislativu, která by zakazovala zaměstnancům veřejného sektoru stávkovat. Netanjahu prohlásil, že nedovolí, aby odbory držely vládu pod krkem a vydíraly je jako v devatenáctém století. A o Perecovi řekl, že se chová jako Stalin. Perec zase Netanjahua označil za "diktátora v zahradě demokracie".

Konečný plán je výsledkem mnoha kompromisů. Původní návrh počítal s mnohem razantnějšími škrty a vláda tak přišla zhruba o půl miliardy šekelů.

Nakonec se tedy sníží štědré přídavky na děti, které se nyní budou vyplácet jen velmi chudým rodinám. Klesnou granty náboženským školám, takzvaným ješivám, a to o celých čtyřicet procent. O určité sociální výhody přijdou ženy v domácnosti, nějaký čas neporostou důchody a zvýší se věk pro odchod do penze na šedesát sedm let ze současných šedesáti pěti u mužů a šedesáti u žen.

Škrty a propouštění postihnou snad všechny složky a sektory, včetně státní správy, energetiky, telekomunikací nebo zdravotnictví. Státní zaměstnanci nedostanou dva roky přidáno a stejně dlouho se nezvedne základ pro vypočítání penze. Jednou z nejdůležitějších změn je vyjmutí důchodového fondu ze správy Histadrutu, který s ním dlouhá léta samostatně hospodařil. A podle vlády špatně. Takže nyní o něj bude pečovat sama. V neposlední řadě dojde k rozsáhlé privatizaci státních podniků, jako jsou banky, místní Telecom zvaný Bezek nebo letecká společnost El Al. O sto deset milionů dolarů ročně přijde armáda, jejíž rozpočet je v Izraeli tradičně velmi vysoký.

Podle Netanjahua má ekonomický plán ozdravit a zmodernizovat hospodářství a po třech letech soustavného poklesu hrubého domácího produktu až do záporných čísel, přinést kýžený růst i zvýšení zaměstnanosti. Ministr odmítl tvrzení odborů, že reforma postihne především chudší sociální vrstvy a předpověděl, že nejpozději za rok a půl budou z prosperující ekonomiky těžit všichni. Kromě hospodářského růstu má reforma zajistit, že stát dokáže vyplácet penze nejen těm, kdo už v důchodu jsou, ale i lidem, kteří do něj půjde za třicet let.

Pokud se vize Binjamina Netanjahua splní, bude to pro něj znamenat značný politický kapitál do příštích voleb. K naplnění reformy mu může pomoci i obnova mírových jednání, ke které došlo shodou okolností v době, když se o ekonomickém návrhu jednalo. Jestli úterní schůzka amerického prezidenta George Bushe s arabskými vůdci v egyptské Šárm aš-Šajchu, ale především středeční trojstranný americko-izraelsko-palestinský summit v jordánské Akabě, přispěje k realizaci mezinárodního mírového plánu, obnoví se i provázanost palestinské a izraelské ekonomiky, která je podmínkou prosperity hospodářství obou celků.