Sobota pro demokracii
Napsal jsem před nějakým časem, že se v sobotu 10. listopadu odpoledne schyluje v Praze k bitvě. Na tom se nic nezměnilo ani den před onou sobotou, jen snad to, že nyní existuje vlastně první, jaksi ustavující a zcela výjimečná příležitost, jak postavit občanskou překážku do cesty neonacistické, potažmo neonacionalistické hrozbě.
Jde o to, že spolek "Mladí národní demokraté" oznámil záměr, vyrazit do centra Prahy na protest proti - jak oni říkají - "české účasti na okupaci Iráku", jakož i na protest proti - jak oni říkají - "totalitním praktikám magistrátu a potlačování práva na svobodu projevu a shromažďování".
Jde ale hlavně také o to, že po těžko vysvětlitelném přehazování horké povolovací brambory mezi Magistrátem hlavního města Prahy a příslušným soudem, nakonec mladí, co to myslí údajně dobře s Irákem, ohlásili, že půjdou původně plánovanou trasou, ve zkratce - tedy také částí pražského historického židovského města. To je klíčové, neboť v případě "Mladých národních demokratů" se jedná o sdružení s úzkým napojením na další extrémně pravicové spolky, jednodušeji řečeno - na neonacisty. A ti nemají - navíc v den, kdy si židovská komunita připomíná výročí zahájení tvrdých protižidovských represí v nacistickém Německu - v těch místech vůbec co dělat.
Úřady sice prohlašují, že neonacisté nemají pochod povolený, ale jak se tak v téhle zemi dá mezi literami zákona jednak všechno schovat, za druhé všechno pomotat, neonacisté naopak čtou tytéž výroky jako v podstatě schválení jejich původního záměru.
Okolnost, že výroky soudu se dají interpretovat různě, je v tomto případě mrzutá věc, neměla by však některé naše mravo- i zákonodárce vést k myšlenkám na úpravy stávajících zákonných norem v oblasti práva na svobodu projevu, respektive na právo shromažďovací. Demokracie, či co to tu máme, se dá bránit i jinak, než zpřísňováním demokratických zákonů...
Co se udělat dá, a o čem byla shora zmínka, je to, že na stejnou dobu, kdy se do ulic židovské čtvrti chystají mladí neonacisté tuzemští i jejich soukmenovci ze zahraničí, jsou na táž pražská místa svolána i shromáždění, která hodlají provokačnímu pochodu pravicových extremistů zabránit.
Jde v principu o jednoduchou záležitost: Neonacista před synagogou v den výročí "Křišťálové noci" určitě nebojuje proti údajné okupaci Iráku. Chce se tam hrdě přihlásit k odkazu svých předchůdců, kteří rozpoutali druhou světovou válku, chce si tím připomenout odkaz svých předchůdců, kteří poslali na smrt šest miliónů Židů, chce prostě přinejmenším prudit a provokovat.
Možná, že mají tuzemští neonacisté dojem, po všelijakých hodně nešťastných výrocích špičkových politiků, že tu vládne jistá tolerance k jejich počínání. Mám tím na mysli například jistě nedomyšlený výrok premiéra Mirka Topolánka o "noci dlouhých nožů", které vítězná ODS po volbách uspořádá v mocenských orgánech. Mám na mysli například jistě ne zcela dokonale promyšlenou a domyšlenou zmínku prezidenta republiky Václava Klause o tom, že tzv. sběrný tábor v Letech u Plzně byl jiný koncentrák, než třeba Dachau. Jsou to možná, v očích (a uších) některých spoluobčanů jen bagately, ale znáte to - dej čertovi kropáč, peklem se ti odmění...
Sobotní odpoledne v ulicích staré židovské čtvrti, jakož i v ulicích přilehlých by tedy mohlo být testem občanské připravenosti projevit, navzdory příslušnosti k různým politickým stranám i myšlenkovým hnutím, zřetelný odpor proti jednomu ze skutečně nejnebezpečnějších protivníků skutečné demokracie, totiž neonacismu. Do ulic se, kromě několika stovek neonacistů, chystá též přes tisícovku policistů a několik tisíc lidí, kteří chtějí vyjádřit svůj odpor proti novodobému "hnědému" moru. Doufejme jen, že státní represivní složky svou úlohu splní a budou-li muset zasáhnout, pak na té správné straně. Která to asi pro policii bude?
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na
přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.