Snažíme se maximálně ctít autenticitu díla, říká restaurátor náhrobku Arnošta z Pardubic

9. listopad 2017

Magazín Leonardo

Na konci října byl slavnostně odhalen zrestaurovaný unikátní gotický náhrobek a tumba Arnošta z Pardubic, které se nacházejí ve Farním kostele Nanebevzetí nejsvětější Panny Marie v polském Kladsku. Obnovu tohoto unikátního díla gotického sochařství prováděli restaurátoři z Fakulty restaurování Univerzity Pardubice, kterým trval tento náročný úkol dva roky.

„Náhrobek se nacházel ve velmi špatném stavu, protože byl historicky několikrát poškozen,“ uvedl v Magazínu Leonardo vedoucí ateliéru restaurování a konzervace kamene Jakub Ďoubal.

Při historickém stěhování byla také tumba zkrácena o 40 cm a fragmenty figurální výzdoby byly poskládány volně na náhrobku, takže došlo ke ztrátě části z nich. „Stav byl velmi neutěšený, což u tak mimořádného díla bylo s podivem.“

„V tomto případě bylo zajímavé, že nikdy neproběhl seriózní restaurátorský zásah. To je v podstatě dobře, protože kromě přirozených vlivů se často musíme i vypořádat s předchozími ne vždy prospěšnými zásahy.“

Restaurátoři měli historické popisy ze 17. století, zvláště velmi kvalitní grafický záznam. „Ten už ale zaznamenal poškození v rozsahu, které máme dnes.“

Jak se změnily postupy moderního restaurování? „Snažíme se maximálně poznat příčiny poškození, poznat materiály a zvážit vztah nových materiálů k originálu.“

„Dříve bylo hlavním cílem restaurátorského zásahu jen pozvednutí vizuální podoby nebo i zpevnění materiálu, ale mnohokrát se ukázalo, že tehdy vhodné materiály se dnes jeví jako méně vhodné.“

Lidé chtějí vidět pravou gotiku, ne jak jsem šikovný já nebo moji studenti

Restaurátoři ani nevyužili původní, historické technologické postupy. „Ty se používají v případě rekonstrukce, ale pokud se bavíme o restaurování, tak hlavním cílem by mělo být zajištění autentické hmoty originálu.“

„Poslední dobou se zlepšuje pravidelná péče o památky. Lidé mají představu, že se něco opraví, a 40 let se s tím nemusí nic moc dělat, ale tak to rozhodně není. Je třeba pravidelný monitoring a péče. Funguje zde spíše obezřetnost, takže se volí zastřešení památek a jejich ochrana před degradačními procesy.“

I v moderním restaurátorství se uplatňují nanotechnologie. „Díky nim jsme schopni získat daleko lepší vlastnosti materiálů. Velký boom je teď v oblasti čištění a prevence proti znečišťování, ani tady ale nevíme, co tyto technologie do budoucna udělají. Používané je i čištění pomocí laseru.“

A jak se vypořádali restaurátoři s chybějícími kusy náhrobku a tumby? „Konkrétně v tomto případě nemáme ani podklady pro doplnění, tudíž bychom nějak posouvali vnímání díla. A pro historiky i veřejnost je velmi zajímavé vidět gotiku, ale až tak by je nezajímalo, jak moc je šikovný Jakub Ďoubal nebo jeho studenti.“

„Jsou objekty, kde je doplnění restaurovaného díla nezbytné, ale v případě takovýchto památek, kde je hlavní akcent na autentickou podobu, se k doplňování nepřistupuje. Dílčí vyplnění dutin se dělá, ale estetický vklad je záměrně neutrální, aby byla akcentována dochovaná autentická hmota,“ shrnul Jakub Ďoubal.