Směřuje Německo k velké koalici ?

29. září 2005

Domluvili jsme se, že se domluvíme. Tak by se dal charakterizovat výsledek včerejších rozhovorů mezi vedením SPD a CDU/CSU. Obě strany se po jejich skončení před novináři až o překot snažily signalizovat optimismus, dobrou vůli a zájem na vzájemné spolupráci. A to přesto, že na tom hlavním se dosud nedomluvily: totiž tom, kdo by měl v případné vládě velké koalice usednout do křesla kancléře.

Jak známo, tento post si nárokuje jak Gerhard Schröder, tak Angela Merkelová. Dosavadní sociálně demokratický kancléř se cítí posílen vědomím, že opoziční tábor CDU/CSU a FDP ve volbách - oproti očekáváním médií a průzkumům veřejného mínění - nezískal většinu a v současné konstelaci by tedy nebyl schopen sestavit většinovou vládu. Minulý týden navíc ztroskotala jednání o případném vytvoření koalice CDU/CSU, FDP a Zelených, konstruktu, pro který se v Německu od volební neděle vžilo poněkud kuriózní označení jamajská koalice. Schröder proto kalkuluje s tím, že pokud chtějí být CDU a CSU součástí spolkové vlády, nemají jinou reálnou možnost, než vstoupit do velké koalice se sociálními demokraty.

Jako nejsilnější formace však z voleb vyšel blok CDU/CSU - přesto, že se zhruba 35 procenty nakonec obdržel daleko méně hlasů, než se všeobecně očekávalo, a SPD porazil o pouhé jedno procento. Angela Merkelová proto od oznámení prvních předběžných volebních výsledků neustále opakuje, že SPD voliči "odvolali". A že v čele případné velké koalice by proto měla stanout právě ona, jako šéfka nejsilnější strany.

Kancléřský post je jen jeden a vážní zájemci jsou dva. A oba se tváří, že ze svých pozic neustoupí. Jak z takové situace ven? Jako jedno možné řešení bylo v posledních dnech diskutována možnost rotace, kdy by se Schröder s Merkelovou ve vedení kabinetu po uplynutí určité doby vystřídali. Zastáncem tohoto tak zvaného izraelského řešení bylo pravicové křídlo SPD. Jak v úterý pro internetový server Netzeitung zdůraznil mluvčí těchto konzervativních sociálních demokratů Johannes Kahrs, na kancléře by měl v každém případě kandidovat Schröder.

CDU a CSU ale podobný scénář odmítají a na stránkách německých novin se proto objevují spekulace o tom, že případná velká koalice by mohla být sestavena bez účasti obou hlavních aktérů, Schrödera a Merkelové. Jako jedni z prvních tuto možnost zmínili berlínský starosta Klaus Wowereit a místopředseda SPD Kurt Beck - a vysloužili si ve své straně vlnu ostré kritiky. V posledních dnech se však o podobné variantě mluví a píše stále častěji. Například podle včerejšího vydání deníku Süddeutsche Zeitung uvažují sociální demokraté o tom, že výměnou za rezignaci Angely Merkelové na post kancléřky by byli ochotni akceptovat v čele vlády velké koalice nějakého jiného unionistického politika - řeč je mimo jiné o Wolfgangu Schäublem nebo Edmundu Stoiberovi. Stejně tak by členem takového kabinetu nebyl Gerhard Schröder. Do křesla místokancléře by v takovém případě mohl usednout současný předseda SPD Franz Müntefering. Podobné spekulace však dnes v rozhovoru pro Deutschlandfunk popřel šéf poslanců CSU v Bundestagu Michael Glos se slovy: "Proč by měla odstupovat Merkelová, když volby prohrál Schröder?"

Špičky SPD a CDU/CSU se po včerejší schůzce snažili vyvolat dojem, že jednání o vytvoření velké koalice jsou na dobré cestě: "Vedli jsme vážný, konstruktivní sondážní rozhovor," uvedla předsedkyně CDU Angela Merkelová. Podle Franze Münteferinga spolu jednali dva rovnocenní partneři. A Gerhard Schröder vyjádřil přesvědčení, že se "podaří vytvořit stabilní konstelaci". O to, kdo bude kancléřem, však podle účastníků setkání včera údajně nešlo. Odpovědi na otázku, jak se bude jmenovat nový kancléř, budeme možná o něco blíž příští týden, kdy se mají představitelé SPD a CDU/CSU sejít znovu.

autor: Šárka Daňková
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.