Sluneční kámen ze 16. století

Sluneční kámen (sunstone) je známý především ze severských legend. Vikingové prý pomocí něj dokázali najít slunce i na zcela zatažené obloze. Díky tomuto slunečnímu kompasu se mohli za každého počasí orientovat na otevřeném oceánu a bezpečně podnikat plavby na tisícikilometrové vzdálenosti. Magnetický kompas v té době neznali. Vědci se domnívají, že sluneční kámen je dvojlomný kalcit, známý také jako islandský vápenec. Nedávné experimenty prokázaly, že určení polohy Slunce pomocí islandského vápence je nečekaně přesné – odchylka se pohybuje kolem jednoho procenta.

Slunce vytváří kruhy polarizovaného světla i v případě, že je ukryté za hustou vrstvou mraků. Krystal islandského vápence se chová podobně jako polarizační filtr a jeho natáčením se dá odhalit zdroj polarizovaného světla ze Slunce. Díváme-li se přes něj na oblohu, dostaneme dva obrazy, jejichž jasnost závisí na polarizovaném světle. Jakmile budou stejně jasné, máme směr, kterým se nachází Slunce.

Teorie o tom, že sluneční kámen Vikingů je dvojlomný islandský vápenec, ale měla jednu závažnou slabinu: neexistoval žádný archeologický nález. Až dosud.

Při průzkumu vraku lodi, která se roku 1592 potopila u ostrova Alderney v Lamanšském průlivu, potápěči narazili na hranatý poloprůhledný krystal s přesnou geometrií. Jeho zkoumání prokázalo, že jde o kus islandského vápence. Navzdory tomu, že jeho povrch obrousil písek a narušila výměna iontů mezi krystalem a mořskou vodou, stále si uchovává své optické vlastnosti. Azimut Slunce tak určí s odchylkou jednoho stupně. Je proto více než pravděpodobné, že krystal z Alderney je oním bájným slunečním kamenem, který sloužil k lodní navigaci.

Zdroj: Proceedings of the Royal Society A