Sluch je sval, který se musí trénovat, popisuje student Kudrnovský. S kochleárním implantátem se učil slyšet
Petr Kudrnovský se narodil jako neslyšící a svět prostřednictvím zvuků a řeči začal poznávat ve svých čtyřech letech, a to po implantaci kochleárního implantátu. „Řeč jsem se učil asi stejně jako malé děti, jen to bylo posunuté asi o dva roky,“ vysvětluje v pořadu Hovory. „Do té doby jsem s okolím komunikoval zjednodušeným znakovým jazykem, mimikou a vlastně rukama, nohama. Když jsem začal slyšet, bylo to něco absolutně nového,“ vzpomíná.
„Důležité bylo si vůbec zvyknout, že mám nový vjem – sluch – a že si s ním můžu pomáhat, že nemám jen zrak a hmat,“ popisuje.
Čtěte také
Nejdůležitější pak byla práce rodičů. „Chytal jsem tak první zvuky asi jako malé dítě, pak to nabývalo a učil jsem se říkat slova, pak to byla tvorba vět a nakonec jsem už jen chodil na logopedii, kde se mnou pilovali výslovnost,“ říká současný student webového inženýrství na ČVUT.
„Na počítači jsem měl program, který simuloval zvuky bouřky, projíždějícího auta, šustění listí apod. Proto, abych mohl prozkoumat i zvuky, se kterými se člověk každý den nesetkává.“
„Rodina hrála opravdu obrovskou roli, protože jen díky jejich práci, kterou do mne vložili, jsem dnes tam, kde jsem, a můžu být plně integrován do slyšící společnosti.“
Čtěte také
„Sluch si můžete představit jako sval – a není to jen to, že něco slyším, ale musím aktivně trénovat a soustředit se na zvuky. Ty jsou jednou utlumené, některé sykavé – a i teď, když nevidím člověku na ústa, tak mi to stěžuje poslech.“
„Věřím, že to pro rodinu bylo hodně náročné, protože jsem se narodil do úplně slyšící rodiny a nikdo s tím neměl zkušenosti – o to víc jsem jim dnes vděčný za to, jak se mnou pracovali, a díky tomu jsem i dnes tady.“
„Myslím, že v rámci generace Z se o lidech s handicapem mluví víc, pořád to ale není dostatečně, protože existují lidé, kteří mají předsudky. Ty se ale daří odbourávat. Kdybych neměl kochleární implantát a dorozumíval se znakovým jazykem, možná by to bylo jiné,“ uzavírá Petr Kudrnovský.
Celé Hovory Markéty Vozkové najdete v audiozáznamu, vysíláme v repríze.
Související
-
Británie ocenila asistenční kočku za pomoc neslyšící majitelce. Nosí jí i poštu nebo bačkory
Britskou národní kočkou letošního roku je dvouletý kocour Zebby, který své neslyšící majitelce pomáhá rozpoznávat různé zvuky, píše server BBC.
-
Dr. Žako funguje na slyšící i neslyšící děti, ale je to výzva, přiznává scenáristka dětského pořadu
Pozvání do Apetýtu přijali scénáristka Zuzana Šimečková a dramaturg Jakub Třešňák. V posledních letech se z nich stává autorská dvojice. Baví je tvorba dětských pořadů.
-
Neslyšící děti si můžou listovat ve znakoknize. Liberecká knihovna právě vydala šestou
Šestou knihu pro sluchově handicapované děti vydala liberecká knihovna. Jde o poslední část cyklu Starých pověstí českých a moravských od Aleny Ježkové a Renáty Fučíkové.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
