Složité otázky modernizace armády

Když se před lety Česká republika hlásila do západní aliance, nepochybovali politici, že jakkoli jsou zbrojní systémy na západě a na východě rozdílné, kompatibilita "hlav a srdcí" bude fungovat bez problémů. Záhy se ukázalo, že právě tohle byla iluze. Naladit se po desetiletích totality na způsob myšlení v demokratickém světě se nakonec ukázalo být obtížnější než si kdo dovedl představit. Zápasí s tím dodnes celá společnost, avšak v armádě je tento proces zřetelnější než jinde. Politikům i důstojníkům totiž dochází, že nebude-li vysílání vojáků do nebezpečných oblastí napříště výjimkou, je nutno je náležitě vybavit.

Řečeno slovy poručíka Petra Vohralíka, někdejšího premianta prestižní americké akademie West Point, nezáleží na tom, jestli nadřízení zajistí - jak to předpisy přikazují- vojákům 30 výcvikových hodin střelby. Podstatné je, aby se vojáci naučili střílet.

Zdá se to být jasné jako houska na krámě- ale přesto se otřepané pravdy tohoto druhu prosazují v armádě očividně jen pomalu. Stále ještě se důstojníci starají při plnění úkolu v prvé řadě o to, aby měli všechno písemně a mohli tak zdokladovat, že vše řádně předali a pokud tedy rozkaz splněn nebyl, oni za to nemohou. Ať žije Švejk.

Podle Petra Vohralíka by měl být velitel, který kolem sebe takové alibisty trpí, pohnán k odpovědnosti jako první. Kdyby se to stalo železným pravidlem, je ovšem otázka, kolik vojáků z povolání by v české armádě zůstalo. Na druhé straně se ale armáda musí těchto zajetých strereotypů ve vlastním zájmu zbavit, protože ji paralyzují. Po pádu komunismu se začaly rozpadat staré kontrolní mechanismy, avšak s nimi mizela i základní ochota se podřídit a poslouchat.

Lidé, kteří se do české armády vraceli ze zahraničních studií a stáží, viděli nezřídka hlavní problém v tom, že si doma vojáci pletou svobodu s anarchií. V západních armádách si zvykli na týmovou práci, která spočívala v tom, že se velitel mohl na své lidi stoprocentně spolehnout. Na oplátku se ale i podřízení mohli spolehnout, že budou stavěni před úkoly, které mají smysl.

V české armádě se naproti tomu pod rouškou humanizace armády často o úkolech donekonečna diskutuje, aby se nakonec našel způsob, jak je obejít. Stále větší počet lidí kromě toho obchází základní vojenskou službu jako takovou, protože v ní za současných okolností spatřují pouze ztrátu času.

Problém je v současné době natolik naléhavý, že si vynutil širší diskusi o budoucí koncepci armády. Ozývají se hlasy, které tvrdí, že dřív nebo později bude zřejmě muset dojít, už kvůli stále komplikovanějším zbrojním systémům, k profesinalizaci armády.

Dodejme, že obdobné diskuse probíhají toho času v řadě evropských států, konkrétně například v sousedním Německu.Tamní armáda prošla po sjednocení obou německých států reorganizací, při které se mimo jiné rozloučila prakticky se všemi důstojníky bývalé NDR, kterým bylo nad 25 let .

Zatímco v dobách studené války měl Bundeswehr zajistit v rámci společné obrany NATO, aby vojskům Varšavského paktu čelila na Rýnu půlmilionová armáda, má dnes Berlín k dispozici 320 000 mužů ve zbrani a jejich počet má být v dohledné době zredukován o dalších zhruba 100 000.

V otázce profesionální armády, která by eventálně nahradila armádu braneckou, jsou naproti tomu němečtí politici všech odstínů vysloveně zdrženliví. Přitom by podle výpočtů odborníků bylo takové řešení nejen efektivnější, nýbrž dokonce o zhruba sedm miliard marek ročně levnější.

Podle politiků mluví však pro braneckou armádu i nadále to, že jakkoli je nebezpečí napadení NATO v současnosti nepravděpodobné, vyloučit je nelze a je tedy lepší mít k disposici početnější armádu se zálohami. Kromě toho je branecká armáda pojistkou před pokušením pouštět se do vojenských dobrodružství.

Politici vědí, že by za to zaplatili dań v příštích volbách. V neposlední řadě jde také o pocit sounáležitosti: řečeno slovy jistého německého generála, citovaného v listu Die Zeit, "s každým brancem narukují dvě babičky".

Všechny tyto argumenty platí zrovna tak v případě české armády. Jeden je tu však nepochybně navíc: čeští zastánci profesionalizace armády tvrdí, že by takové rozhodnutí pomohlo armádě zbavit se starých kádrů, které v ní stejně nemají co dělat.