Sloužit státu!

Na mrhání talentem usuzuji z toho, že se poslanci Vojířovi loni podařilo vydělat nějakých 13 miliónů dvěstě tisíc korun na prodeji akcií ČEZu. Pan Vojíř to samozřejmě čestně přiznává jako zákonů dbalý poslanec v rubričce svých tzv. vedlejších příjmů.

Potud je všechno v pořádku, dokonce snad i to, že za svůj - lidově řečeno - vývar zaplatil nějaké čtyři milióny na daních.

Jenže, podobně jako ledacos v mimoparlamentní činnosti našich poslanců, to má pár háčků.

Hlavní háček je zároveň i největším hákem. Pan Vojíř se k tomu výdělku, který hravě nechá jiné poslance blednout závistí, dopracoval mimořádným způsobem. Byl totiž před lety, v dobách tzv. opoziční smlouvy, dosazen do dozorčí rady polostátního energetického giganta - ČEZu. To je pořád v pořádku. Ovšem, jestli se nepletu, byl tam dosazen jako zástupce státu, potažmo opozičně smluvního partnera sociálních demokratů, čili - jestli se znovu nepletu - měl by tam hájit zájmy státu, a to už se mi nechce říct zájmy občanstva. Tedy po lopatě - ne ty svoje, nýbrž naše zájmy.

Za to už je totiž jednou řádně zaplacen. Ve sněmovně.

Uznávám, že na výpad proti panu poslanci Vojířovi ve smyslu nějakého střetu zájmů je to asi málo. Elektřina je prostě drahá, zvedat ceny se musí, občanstvo platit musí, a že při tom všem stoupají ČEZu zisky, na čemž vydělávají členové dozorčí rady, je jaksi samozřejmé, i když možná v případě poslance a designovaného strážce zájmu státu asi nemorální, nevím přesně. Ale nechám si poradit.

Když se na to podíváme korunku po korunce, je to o něco zajímavější. Pan Vojíř totiž tvrdí, že vzhledem k tomu, že loni potřeboval trošku peněz na stavbu domečku, prodal nějakých 140 000 akcií ČEZu, což mu mělo vynést těch více než třináct miliónů. Na jedné akcii tedy vydělal necelou stokorunu. Jenže, aby na tom tu necelou stovku mohl vydělat, potřeboval by na nákup relativně drahých akcií sumu v řádech desítek miliónů korun. (Jen tak na okraj, při stávajících cenách akcií ČEZu by to bylo něco přes padesát miliónů korun.) Pan Vojíř říká, že si na ty akcie kdesi napůjčoval. V tom případě bych mu záviděl jeho investiční bankéře, klobouk dolů.

Druhá možnost by byla ta, že jako člen dozorčí rady a v rámci tzv. motivačního programu, se dostal k akciím ČEZu za tak malou částku, na jakou občanstvo ani nechce pomyslet. Jde o to, že celkem jednoduchými - ani se mi to slovo nechce říct nahlas - triky se dá snížit (najmě pro vybranou partičku informovaných akcionářů) nákupní hodnota akcií na skutečný zlomek skutečné a později obchodované ceny. V praxi to znamená, že vzhledem k dosud nepřijaté směrnici Evropské unie (má to prý parlament udělat do roku 2006) je možné například odkoupit od malých akcionářů akcie za směšnou cenu a pak je prodat za jejich skutečnou cenu třeba se stonásobným ziskem....

Pan Vojíř se nebrání úsudku veřejnosti v tom smyslu, že je možná diskutabilní, zda by měli členové dozorčí rady mít nějaké enormní výhody oproti jiným burzovním hráčům, ale vzhledem prý k tomu, že mu jeho transakci schválila dozorčí rada, nevidí v tom problém. Byl by prý blázen, kdyby podobné možnosti nevyužil. Jistě, když se tady nikdo nezabývá etikou burzovního dění - protože na to není směrnice, já vím, já vím - nic s tím nenaděláme...

Z lidského hlediska je to jistě pochopitelné. Když mi někdo nabídne v bance otevřený trezor, vypnuté bezpečnostní kamery, odvrácené hlídače, znehybnělou policii na ulicích, letadlo na Bahamy, atd. - tak to tam taky vybrakuji, a nikdo se mi nebude smět divit. Vždyť faul, který rozhodčí neodpíská, přece není faulem, to nám poradila dnešní hlava státu už před lety.

Z politického hlediska bych finanční chování poslance Vojíře, viděl jako kudlu do zad jeho rodné Občanské demokratické straně.

Už třeba jen vzhledem k tomu, že praktiky ČEZu, který neustále zvyšuje ceny jím obchodovaných energií, za což zároveň vyplácí miliardy v dividendách, kritizoval před malým nedávnem Vojířův kolega ve straně i ve Sněmovně Miroslav Beneš.

Důvěře ve sněmovnu, potažmo v politiku, podobné příhody nepřidají. Když si to shrneme, chodit do práce (do sněmovny) jenom, když člověk musí, brát jinak nemocenskou v plné výši, pobírat motivační výhody v dozorčích radách, jezdit si za státní peníze po světě, mít k tomu všemu doživotní imunitu... Kdy že už to jsou, ty další volby?