Slavomil Hubálek: Zpovědník vrahů
„Jsem povoláním psycholog a můj život se už léta proplétá s osudy vrahů. Dlouho jsem netušil, že to jednou bude patřit k mé práci…“
Slovy doktora Slavomila Hubálka, významného českého psychologa a soudního znalce, otevřeme jeho knihu Zpovědník vrahů, která vyšla rok před náhlým autorovým úmrtím v březnu 2013, od něhož uplynulo pět let.
V první části četby, kterou pro rozhlas připravil Ivan Němec, připomíná Slavomil Hubálek své dětství a studentská léta, po nichž přišla první rozčarování, s nimiž se musel vyrovnávat v novém pracovním prostředí nebo při nástupu na vojenskou službu. Jeho vtipná ohlédnutí do doby, kdy ve svém oboru začínal, jsou zároveň výstižným obrazem politické a společenské atmosféry 60. a 70. let minulého století.
V druhé části četby vzpomíná Hubálek na svou práci v psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích, kde se zabýval léčbou sexuálních deviantů. Popisuje nejen některé bizarní případy svých pacientů, například znásilněných žen, které kvůli svému uspokojení úmyslně vyhledávají agresory, ale líčí i svá první setkání s vrahy, které vyšetřoval. Trpký úsměv vyvolá obraz doby, který se vynoří z vyprávění o tom, jak po odborném vyšetření vysokého politického funkcionáře musel čelit jeho vykonstruované stížnosti.
Třetí část začíná vzpomínkou na listopadový převrat roku 1989, který výrazně zasáhl nejen do vývoje společnosti, ale dal nový směr i dosavadní životní cestě tohoto významného psychologa a soudního znalce. Připomíná, jak svévolné zacházení se státním majetkem souviselo s narůstajícími vraždami zbohatlíků, přibližuje svou práci na odborných posudcích, jimiž u soudu prokazoval podvody nejrůznějšího druhu a čelil ostříleným advokátům obžalovaných. Jeho nová profese – mluvčí ministra zdravotnictví – mu také dovolila podrobněji nahlédnout do způsobu práce StB.
Ve čtvrté části četby uslyšíme, jak se proměňovala Hubálkova životní cesta a na co se soustředil ve svém odborném zaměření po odchodu z ministerstva zdravotnictví. Je zajímavé sledovat, jak se při zpracování svých posudků pro kriminalisty a soudní procesy setkával nejen s různými typy vrahů a vražd, ale také s různým hodnotícím pohledem soudců, který se pak odrážel v jejich rozhodnutí o závažnosti zločinu a jeho trestu. Obohacení v jeho práci soudního znalce přinesla nová firma, kterou zřídil pro obor psychologické poradenství.
„Vrahové pozvolna prostoupili můj život. S určitým cynismem lze říct, že rozmach toho nejhrubšího násilí kopíroval v naší zemi dobu, kdy docházelo k největším majetkovým přesunům,“ řekl Slavomil Hubálek.
Jako psycholog a soudní znalec se setkával často i se zločiny, jejichž motivy byly svou výjimečností těžko pochopitelné. Patřily k nim i vraždy páchané lidmi, kteří patřili spíše do léčebny pro duševně choré než do vězení. Hubálek líčí i loupež ve vlastní kanceláři, odkud zmizely nikdy nevypátrané počítače a disky, na nichž byla fakta, jejichž zveřejnění mohlo vést až k mezinárodnímu skandálu.
Četbu pro rozhlas připravil Ivan Němec. V režii Evy Řehořové čte Ladislav Frej. Natočeno v brněnském studiu v roce 2013.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka