Miloš Doležal: Jako bychom dnes zemřít měli

Krvavé finále životního příběhu Josefa Toufara, o kterém vypráví kniha Miloše Doležala nazvaná Jako bychom dnes zemřít měli (oceněná mj. v tradiční anketě Lidových novin jako Kniha roku 2012), většina lidí zná.

Dne 25. února 1950 zemřel v Praze číhošťský kněz Josef Toufar, umučený příslušníky Státní bezpečnosti. Stal se jednou z prvních obětí komunistické ideologie. Následně byl zahrabán pod falešným jménem v rohu ďáblického hřbitova do šachty hromadného hrobu.

Zemřel po měsíčním brutálním týrání, kdy ho soudruzi z StB nutili ke lživým výpovědím. Měl se přiznat k tomu, že v režii a z nařízení Vatikánu a biskupů manipuloval s oltářním křížkem v Číhošti, aby tím podvedl prostý venkovský lid. Pro pohyb křížku se vžil název Číhošťský zázrak.

Těsně před smrtí byl Josef Toufar převezen do Číhošti, kde byl nafilmován na kazatelně pro potřeby propagandistického filmu Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení. Ten měl vysvětlovat manipulaci s křížem na oltáři. Vzhledem k páterovu zdravotnímu stavu byl ale použit jen krátký úsek a na dalších záběrech je jeho postava hraná.

Základní pohnutkou k sepsání této knihy byla naléhavá touha pochopit, kdo Josef Toufar byl a co všechno v jeho údělu předcházelo dějství poslednímu. Léta pátrání, shromažďování dokumentů i svědeckých výpovědí tvoří opěrný systém díla.

Autor nepojímá obsáhlý životopisný portrét pátera Toufara jako chladné historické pojednání. Nechybí v něm bezprostřednost ani humor, a přece ani o krok neustoupí požadavku na absolutní dokumentární věrnost.

Vzniklý celek je také důkladně vyvedenou kronikou života Vysočiny v první polovině minulého století, krajiny, jež v sobě nese stigmata hrdinů a mučedníků. Ne náhodou prohlásil básník a historik Zbyněk Hejda, že Doležal Vysočině vrací její paměť.