Slavit alkoholem znamená ztlumit úzkost z toho, co nás čeká, vysvětluje kněz a psychiatr Kašparů

V současné době jsou podle něj vánoční svátky poznamenány epidemií koronaviru. Sleduje předvánoční šum posledních několik let a je prý vidět, že to vždy bylo jak s reklamou, tak se slavením bujařejší.

Čtěte také

Nakupování už je symbolem Vánoc stejně, jako je jím kapr a stromeček, odhaluje etnograf

„Ani reklamy není tolik, ani lidé už neshánějí tolik, jako sháněli předtím. Pro tržbu v obchodech je to záležitost bolavá, ale současně je to bolavé proto, že se nebude scházet pohromadě tolik lidí, kolik se jich scházelo dříve. Protože člověk není jen člověk pracující, ale také slavící. A když slaví, chce slavit s někým. Toto nám covid trošku omezil,“ konstatuje teolog.

Připomíná, že Vánoce by měly být především svátky klidu a míru, tento jejich původní obsah se už ale pomalu vytratil. Nabízí přitom zajímavé srovnání:

Jaroslav Maxmilián Kašparů (taky Max Kašparů), řeckokatolický kněz, psychiatr, pedagog|foto:Věra Luptáková, Český rozhlas

„V Louvru je známý Da Vinciho obraz Mona Lisa, který je perfektně zajištěn elektronikou, přesto se ji zlodějům podařilo překonat, obraz vyříznout a ukrást. Na stěně pak zůstal jen prázdný rám a lidé tam přicházeli dál a obdivovali ten rám a obdivovali vůbec i ten skutek, který se tam udál. No a v tomto smyslu jsou naše Vánoce tomuto podobné. My jsme si vyřízli, nebo generace před námi už vyřízly ten vánoční obsah tradičních Vánoc.“

Čtěte také

Od Saturnálií po Edisona a světla na vánočním stromě. Jak se rodily naše zvyky a kdo Vánoce zakázal?

„A teď do toho prázdného místa lidé cpou kdeco. Většinou něco materiálního, bohužel často se tam dávají umělotiny. My máme umělé stromečky, umělé svíčky, umělé koledy… My máme tolik umělotin, že si někdy říkám, kdy přijde čas, že budeme kousat umělého kapra na umělém chrupu. Čili všechno bude umělé a do toho rámu se to nacpe. A pak tam chodíme a obdivujeme to jako tu Monu Lisu.“

Materiální převážilo

Poselství tradičních Vánoc vnímá jako poselství o tom, že je člověk milován. „A že má obrovskou hodnotu a že jeho život i jeho smrt bude mít nějaký smysl. Je to spíše náplň ideje, filozofie a víry, než záležitost materiální. To materiální se na to později navázalo, ale v posledních letech to převážilo,“ popisuje.

Čtěte také

Vánoce mají pohanský původ. „Dnes je to součást tradice, jsme rádi, že se něco děje,“ říká kněz

Vysvětluje i smysl obdarovávání o Vánocích. „Vychází z toho, že Bůh obdaroval planetu Zemi svým synem, který se narodil v Betlémě. A lidé jako by kopírovali totéž těm druhým. Nám se dostalo božího syna, takže my také budeme s radostí, že se toto stalo, obdarovávat vás kolem sebe. To je ten důvod, proč se o Vánocích dávají dárky,“ vysvětluje.

Vánočním rituálům fandí. Hlavně proto, že se u nich schází více lidí. „Vánoce nejsou soukromou záležitostí, ale je to záležitost společenství. A jestliže se slaví nějaké rituály, tak to přináší do svátků vánočních po roce opět něco nového. Tato tradice je velice důležitá především pro rodinu. Je to jedno z pout, které ji udržuje pohromadě,“ míní.

Otupit hrany toho, co bude

Bujaré silvestrovské veselí je podle něj pro někoho dobrý zvyk a pro někoho zlozvyk. „Pro mě je to zvyk. Vypiju si třeba skleničku šampaňského, popřeju všechno dobré už v devět hodin a jdu spát. Ze starého roku se vždy do nového budím bez kocoviny. Ale nezazlívám těm, kteří to slaví. Prostě je to jejich styl,“ konstatuje a dodává:

Čtěte také

Češi pijí nárazově a pořád. Spojují poklidný románský alkoholismus s tím severským, popisuje adiktolog Miovský

„Bujarým veselím chceme oslavit to, co bylo, a trošku otupit hrany toho, co bude. Protože člověk je jediný tvor na zemi, který zná časy minulé, přítomné i budoucí. A tím, že víme, že existuje čas budoucí a nevidíme do něj, je proto tato dobu novoroční velmi výživná pro různé věštby. Je to strach z neznáma.“

„A jak víme, tak alkohol je nejdostupnější anxiolytikum, tedy látka, která snižuje úzkost a napětí. Můžeme to chápat nejen jako oslavu toho, co bylo, ale také jakési ztlumení té úzkosti z toho, co z toho, co bude a co nás čeká. Protože člověk si uvědomuje také nějak podvědomě, že žijeme v době krizí. My máme krizi ekonomickou, ekologickou, migrační, kůrovcovou, energetickou, já nevím, jakou ještě. Takže kdo by se nenapil,“ uzavírá Jaroslav Maxmilián Kašparů.

Poslechněte si celé Hovory. Ptá se Vladimír Kroc.