Meditace, modlitba, ztišení, to jsou pevné kameny pod nohama, vyzývá farářka Sandra Silná
Letošní podzim a začátek zimy včetně adventu nepřinesl zrovna mnoho dobrých zpráv. Přišla další vlna pandemie, po letech ekonomické stability začaly dramaticky růst ceny a mezi lidmi roste napětí a agresivita. Vnímá to i farářka Církve československé husitské Sandra Silná: „Temnota je tu. Zároveň vždy existuje určitá naděje, cesta, ale je to o našem také vnitřním nastavení. O schopnosti přijmout změnu příjmů, těžké situace a nepoddat se temnotě a tomu, co vnímáme kolem sebe.“
Neshody ve společnosti podle ní vyplývají z pocitu nejistoty. „Žili jsme ve falešném pocitu bezpečí, možná laxnosti vůči věcem, které nás už dávno měly trápit. A teď tedy pandemie obnažila všechno to bolavé. A tím, že trvá dlouho, se spoustě lidem život od základů proměnil,“ podotýká.
Čtěte také
Svůj podíl na tom mají také sociální sítě, na kterých se objevují nejrůznější názory i agresivní výpady, nebo i politici, kteří sami nedodržovali opatření, jež sami zavedli.
Farářka působící v brněnské farnosti v Botanické ulici popisuje, že nálada mezi tamními farníky je prý stále prodchnuta nadějí, kterou s sebou nese víra:
„Je potřeba, abychom byli silní a uměli čelit i té nejistotě. Abychom dokázali zkrátka projít tím vším, byť je to bolavé, nepříjemné, omezující a už všichni doufáme, že se prostě ta situace změní.“
Pokud jde o nějaké hodnoty, o to, že věřím v lásku a v to, že se člověk může stávat lepším, tak tady se většinou shodneme.
Sandra Silná
Připouští přitom, že velká část české společnosti nemá k církvím takovou důvěru a mnohdy ani neví, že se na duchovní mohou obrátit, i když třeba nejsou členy farnosti. Když se tak stane, dotyční velmi často hned po představení deklarují, jak to mají s vírou a že například nejsou věřící.
„Je otázka, co si kdo představuje pod pojmem nevěřící. Protože pokud jde o nějaké hodnoty, o to, že věřím v lásku a v to, že se člověk může stávat lepším, tak tady se většinou shodneme. A i toto vlastně může být obsahem pojmu věřící,“ zamýšlí se duchovní.
Jak čelit nejistotám
Silná lituje, že Vánoce jsou pro mnohé lidi svátky nakupování, došlo tak k vyprázdnění jejich původního významu a staly se modlou. „Vánoce jsme si ztotožnili s tím, že je to svátek hmotného blahobytu, který si nakoupíme a doma naaranžujeme,“ soudí.
Čtěte také
„Už nám tam mizí ten hlavní rozměr Vánoc. A to je ta blízkost, pospolitost. Že někomu dáme svůj čas, svou pozornost bez ohledu na to, jak dokonale máme doma uklizeno, navařeno a kolik jsme koupili dárků,“ doplňuje.
Právě pandemie nebo obecně jakákoli krize prý ovšem může společnost přivést k přehodnocení svého způsobu života. „Krize nás konfrontuje s omezeným časem, který tady máme v životě na zemi. To, čemu čelíme, může vést k transformaci,“ míní Silná
Meditace, modlitba, ztišení, to jsou všechno takové podpůrné prvky – pevné kameny pod nohama.
Sandra Silná
Uvěřit v Boha prý také může být jednou z cest, jak se vyrovnat se současnou realitou, kdy ani vědci netuší, kdy pandemie skončí.
„Víra má potenciál pomoci nám čelit nejistotě doby. Meditace, modlitba, ztišení, to jsou všechno takové podpůrné prvky – pevné kameny pod nohama, které nám mohou pomoci zvládat leccos,“ zdůrazňuje.
Čemu nás dále učí pandemie? A co by si přála do nového roku? Poslechněte si v záznamu Interview Plus.
Související
-
Nakupování už je symbolem Vánoc stejně, jako je jím kapr a stromeček, odhaluje etnograf
Kdybychom měli slavit Vánoce jakonaši předci v dávné minulosti, museli bychom úplně přehodnotit své myšlení, říká etnograf a folklorista Jaroslav Kneisl.
-
S testem a ideálně venku. Připomeňte si zásady bezpečného setkávání o Vánocích
Ačkoliv čísla nakažených koronavirem těsně před Vánoci klesají, epidemiologové doporučují, abychom zůstali opatrní. Jak se chovat nejen o svátcích obezřetně a ohleduplně?
-
Ondřej Neff: Vánoce a stromeček
Včera jsme s Ljubou instalovali vánoční stromeček. Ano, správně se má strojit o Štědrém dnu, ale doba je vyvrácená z kloubů a proč si radost neprodloužit jaksi dopředu.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.