Sláva Volný: Chudoba a nejstarší řemeslo

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Prostituce (ilustrační foto)

Životní úroveň v České republice oproti západní Evropě není nijak příznivá.

Nalejme si čistého vína. Podle posledního sociologického průzkumu žije u nás přes 30 procent lidí tak, že vyjde s odřenýma ušima od výplaty k výplatě. Pokud se porouchá nějaký dražší spotřebič kolem deseti tisíc, znamená to pro rodinu málem finanční katastrofu.

Sláva Volný: Marnost nad marnost

02834635.jpeg

Každého asi občas přepadne pocit marnosti. Marnosti nad všedními rutinami i chaotickým plánem širého vesmíru.

Další údaj udává ještě neradostnější čísla. Kolem deseti procent lidí žije pod hranicí chudoby a o milionu exekucí ani nemluvě. Samostatnou kapitolou jsou starobní důchodci, když si uvědomíme, že průměrný důchod se pohybuje kolem 13 tisíc korun. Jak z toho vyžít, to je kolikrát finanční eskamotérství. Říká se sice, že chudoba cti netratí, ale člověk se jí nenají, natož aby si dopřál nějaký ten požitek, co mu zpříjemní život.

Mládí má jednu obrovskou výhodu, je dravější, flexibilnější a dokáže snáze improvizovat. A právě přízrak chudoby s sebou nese občas drastická rozhodnutí. Nebudeme si nic namlouvat, žijeme v dravém kapitalismu, kde peníze jsou až na prvním místě a pokud se člověk narodí v chudé rodině, má více než 90procentní jistotu, že zůstane chudý i nadále.

Žena, ta slabší polovička lidstva, od přírody vybavená půvaby, které nás muže občas zbavují rozumu, má více možností. Může se bohatě vdát, či si najít solventního milence, anebo prodávat své tělo.

Status důstojnosti

Je to hřích? Můžeme si odpovědět. Kde je poptávka, je i nabídka. A dostat se z finanční pasti a „lehce“ si přivydělat třeba jako studentka na své nadstandartní potřeby je tak lákavé. Stačí jen v uvozovkách přetrpět hodinku s touhou rozvášněným zákazníkem.

Sláva Volný: Jak je Bůh spravedlivý

Kříž

Svého času vysílala televize pořad, kde nejmenovaný kněz prohlásil, že Bůh není spravedlivý. Když se nad touto větou zamyslíme, tak nás musí nutně zamrazit.

Můžeme odsuzovat mladou maminku, samoživitelku, že když se má rozhodnout, jestli dopřeje dítěti zájezd na hory, že zvítězí občasná prostituce? Jen v Praze se hrubým odhadem živí nebo přivydělává svým tělem na 13 tisíc žen a dívek.

Skutečnost je ale až třikrát vyšší. Průměrný plat obyčejných lidí je zoufale nízký. Stačí na pokrytí nejnutnějších potřeb. Ekonomové hovoří o pracující chudině. Můžeme se potom divit, že ženy sáhnou k tomu nejstaršímu řemeslu, které tak dokonale umí.

Neustále se u nás vedou diskuze, jestli prostituci zlegalizovat. V řadě západních zemích tento problém vyřešili. Pracovnice lásky platí daně a jsou pod lékařským dohledem. U nás se tváříme, že tento problém neexistuje.

Sláva Volný syn se naposledy viděl se svým otcem v roce 1968, tehdy mu bylo 12 let

Pokud se naše platy, které jsou třetinové oproti západní Evropě, alespoň nepřiblíží na dohled těmto zemím, sociální pracovnice, jak je eufemisticky budeme nazývat, dále budou plnit webové stránky svými nabídkami. Řada z nich to nedělá pro potěšení, ale z holé nutnosti. Přiznejme jim alespoň jakýsi status důstojnosti, když jim už stát nedokáže pomoci.