Sláva Volný: Marnost nad marnost
Každého asi občas přepadne pocit marnosti. Marnosti nad všedními rutinami i chaotickým plánem širého vesmíru.
Říkáme si – k čemu to vlastně všechno dělám? Co mě kromě plného močového měchýře nutí každé ráno vstát, nasadit pozitivně zapálený výraz s dlouhotrvajícím efektem úsměvu na rtech a po dobití baterek tekutými elektrolyty s kávovou příchutí vyrazit radostným přískokem vstříc očekávaným dobrodružstvím všedního dne?
Sláva Volný: Jak je Bůh spravedlivý
Svého času vysílala televize pořad, kde nejmenovaný kněz prohlásil, že Bůh není spravedlivý. Když se nad touto větou zamyslíme, tak nás musí nutně zamrazit.
A to je právě ono. Každý den fungujeme jako takové lidské dynamo, setrvačností plníme naplánované úkony a procesy. Ovšemže, každý den je na co se těšit, a jak se říká, jaké si to uděláš, takové to máš. Je pravda, že venkovní sychravá slota, kdy zima se nechce vzdát své vlády, v nás probouzí spíše ty negativní nálady o beznadějné budoucnosti.
A tak se navzdory tomu, jak moc zbožňujeme pivní sedánky s přáteli nebo ušlechtilé umělecké vernisáže, uzavíráme do svých malých depresivních bublinek, a jakmile doběhne odpočet pracovní doby, pelášíme domů s tím, že jsme si zase odškrtli jeden monotónní den neoblíbené roční sezony.
Ale co vlastně je první impuls, který nás nakopne, abychom v sobě zase probudili zvědavost a chuť do života?
Ze všech zákoutí dušičky
Kupodivu je to docela banální. Někdy stačí něco tak malého jako sluneční paprsek. Polechtá nás na tváři, zahřeje na špičce nosu a pak už jen mžouráme do slunce a cítíme tu euforii, která naplní celé tělo od konečků prstů až po uši a najednou máme pocit, jako by jsme se probudili z dlouhého spánku.
Jan Vaněček: Jaro
Čas posunul život. Země sice ještě po ránu trochu studí, ale jaro je tady. Cítíme je na každém kroku a radujeme se z něj, neboť přináší teplo. Příroda se probouzí ze zimního spánku a nutí k pohybu. Láká nás do zahrad, zahrádek a parků nebo jen tak na procházku.
Už to skoro vypadá, že jsme se pomalu a plíživě došourali na práh jara, kde zima už klopýtá a jaro nás šťouchá do žeber, abychom zase sesbírali střípky elánu. Energie se přirozeně vlévá do žil a tak stejně jako je trendy jarní detox těla, možná ještě přirozenější by mělo být pročištění mysli.
Takový lehký průvan, kdy člověk vymete pavučiny ze všech zákoutí dušičky a srovná si myšlenky jako ponožky v šuplíku. Děravé vyhodit, užitečné zaštupovat a vyspravit a třeba si rovnou obléknout ty šíleně pestrobarevné s puntíky.
A co dál? Co takhle začít drobnostmi? Těmi, co dělají radost sami o sobě. Nezištně, neplánovaně, impulsivně a spontánně. Říká se tomu kouzlo přítomného okamžiku.
Takže až příště zase nastartujete plechovku na výlet nebo pracovní cestu, zkuste třeba jen tak vypnout navigaci a ztratit se v probouzející se krajině. Otevřete okénko, zpívejte si do rádia, nasajte vůni čerstvé mrvy. V místní Jednotě bezvýznamné vesničky si kupte zmrzku. Kdo ví, co bude za dalším horizontem? Snad na tom ani nezáleží, hlavně, když zůstaneme zvědaví.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
