Sláva Volný: Marnost nad marnost

2. květen 2019

Každého asi občas přepadne pocit marnosti. Marnosti nad všedními rutinami i chaotickým plánem širého vesmíru.

Říkáme si – k čemu to vlastně všechno dělám? Co mě kromě plného močového měchýře nutí každé ráno vstát, nasadit pozitivně zapálený výraz s dlouhotrvajícím efektem úsměvu na rtech a po dobití baterek tekutými elektrolyty s kávovou příchutí vyrazit radostným přískokem vstříc očekávaným dobrodružstvím všedního dne?

Sláva Volný: Jak je Bůh spravedlivý

Kříž

Svého času vysílala televize pořad, kde nejmenovaný kněz prohlásil, že Bůh není spravedlivý. Když se nad touto větou zamyslíme, tak nás musí nutně zamrazit.

A to je právě ono. Každý den fungujeme jako takové lidské dynamo, setrvačností plníme naplánované úkony a procesy. Ovšemže, každý den je na co se těšit, a jak se říká, jaké si to uděláš, takové to máš. Je pravda, že venkovní sychravá slota, kdy zima se nechce vzdát své vlády, v nás probouzí spíše ty negativní nálady o beznadějné budoucnosti.

A tak se navzdory tomu, jak moc zbožňujeme pivní sedánky s přáteli nebo ušlechtilé umělecké vernisáže, uzavíráme do svých malých depresivních bublinek, a jakmile doběhne odpočet pracovní doby, pelášíme domů s tím, že jsme si zase odškrtli jeden monotónní den neoblíbené roční sezony.

Ale co vlastně je první impuls, který nás nakopne, abychom v sobě zase probudili zvědavost a chuť do života?

Ze všech zákoutí dušičky

Kupodivu je to docela banální. Někdy stačí něco tak malého jako sluneční paprsek. Polechtá nás na tváři, zahřeje na špičce nosu a pak už jen mžouráme do slunce a cítíme tu euforii, která naplní celé tělo od konečků prstů až po uši a najednou máme pocit, jako by jsme se probudili z dlouhého spánku. 

Jan Vaněček: Jaro

Jaro, (ilustrační foto)

Čas posunul život. Země sice ještě po ránu trochu studí, ale jaro je tady. Cítíme je na každém kroku a radujeme se z něj, neboť přináší teplo. Příroda se probouzí ze zimního spánku a nutí k pohybu. Láká nás do zahrad, zahrádek a parků nebo jen tak na procházku.

Už to skoro vypadá, že jsme se pomalu a plíživě došourali na práh jara, kde zima už klopýtá a jaro nás šťouchá do žeber, abychom zase sesbírali střípky elánu. Energie se přirozeně vlévá do žil a tak stejně jako je trendy jarní detox těla, možná ještě přirozenější by mělo být pročištění mysli.

Takový lehký průvan, kdy člověk vymete pavučiny ze všech zákoutí dušičky a srovná si myšlenky jako ponožky v šuplíku. Děravé vyhodit, užitečné zaštupovat a vyspravit a třeba si rovnou obléknout ty šíleně pestrobarevné s puntíky.

A co dál? Co takhle začít drobnostmi? Těmi, co dělají radost sami o sobě. Nezištně, neplánovaně, impulsivně a spontánně. Říká se tomu kouzlo přítomného okamžiku.

Sláva Volný syn se naposledy viděl se svým otcem v roce 1968, tehdy mu bylo 12 let

Takže až příště zase nastartujete plechovku na výlet nebo pracovní cestu, zkuste třeba jen tak vypnout navigaci a ztratit se v probouzející se krajině. Otevřete okénko, zpívejte si do rádia, nasajte vůni čerstvé mrvy. V místní Jednotě bezvýznamné vesničky si kupte zmrzku. Kdo ví, co bude za dalším horizontem? Snad na tom ani nezáleží, hlavně, když zůstaneme zvědaví.

autor: Sláva Volný
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.